Chorvatsko 2017

Motto plavby : „ Za vše může Bóťa, aneb i opak může být pravdou“

Čas se naplnil a my se rozhodli, že je nutné si udělat kapitánské zkoušky (C), aby Vašek  Kameníček na vše nebyl sám :

 jelikož jediný z nás „papíry“ již nějaký pátek má. No, a aby mu po nás nebylo smutno, rozhodl se, že  nás doprovodí na kurz a zároveň si vychutná moře, plachetnici a především – své kamarády.

Kurzu na kapitánské zkoušky se  (od 30.9.2017 do 7.10.2017) zúčastnili:           

-Dan      Střelec

-Dušan Sýkora

-Petr     Botík   

-Pavel   Rašík   

-Mirek  Levit    

Musím se omluvit, že deník je hodně strohý, jelikož jsem si tentokrát nepsal žádné poznámky v průběhu celé plavby a vše „vyhrabával“ z paměti až více jak ¼ roku po absolvování kurzu. Důvodem byla ta skutečnost, že jsem se chtěl soustředit toliko a jen na samotný kurz. Až Vašek mě nevím čím přesvědčil, abych něco napsal. Opět stojí za zaznamenání Danova kulinářská příprava na kurz. Nic nebylo podceněno, zanedbáno, a dokonce žádné potraviny a jiné tekutiny nebyly zapomenuty v jeho kanceláři jako při cestě na řecký Kos. Poděkování patří i našemu Bóťovi, který byl aktivní v souvislosti s hledáním nejlepší finanční nabídky od společností (Nautica 360), které organizují kapitánské zkoušky na území Chorvatska.

1.  den 30. 9. 2017

Vzhledem k tomu, že nás do chorvatského Sukošanu (Bibinje), kde se nachází marína, jelo i s instruktorem celkem sedm (7), museli jsme použít dvě vozidla. První vozidlo tvořilo osádku ve složení:  Petr, Dan a Vašek. Druhé vozidlo mělo za čest odvést do Chorvatska Dušana, Pavla, Mirka (mě) a instruktora Petra Hykše.

Každá osádka se individuálně domlouvala na samostatném času odjezdu, jelikož druhé (naše) vozidlo muselo vyzvednout ve Velké Bíteši u Brna Petra Hykše, nicméně sraz obou vozidel byl domluven na 05.00 hodin na čerpací stanici pohonných hmot před Mikulovem. Bohužel  toto ráno Pavlík zaspal, a tak jsme nevyráželi na cestu v plánovaných 03.00 hodin, ale o něco později. Samotná cesta proběhla bez problémů a po ujetí cca 1.000 km jsme kolem 14.00 hodiny dorazili do  maríny s názvem Dalmacija. Marína má 1.200 mořských kotvišť a je to pastva pro oči. Převzetí plachetnice bylo naplánováno na 17.00 hodinu. Proto jsme se rozhodli, krom Petra Hykše, že si zajedeme prohlédnout staré město v Zadaru. (Tady si dovolím malou poznámku na okraj, tedy na margo věci. Bylo velmi zarážející, že po vyzvednutí Petra Hykše ve Velké Bíteši s námi Petr po celou cestu do Sukošanu vůbec nekomunikoval, při přestávkách odmítal od nás nabízené pochutiny a celkem se nás stranil. Situace se během dalších dnů následně v dobré obrátila).  Do starého města vstupujeme branou městského opevnění z 16. století. Dáváme si první sladoled (Dan netroškaří a hned si poručí 3 kopce zmrzliny), projdeme se po antickém fóru, obdivujeme předrománský kostel sv. Donáta z 9. století, slyšíme zvuk Mořských varhan. Po návratu ze Zadaru parkujeme naše vozidla na soukromém pozemku, nikoliv v maríně. Důvod je prozaický. Levnější parkování. Po 17.00 hodině dochází k předávce plachetnice. Naloďujeme se na Bavarii 40 BT s názvem „PASOK“.

 Rozdělení kajut není zajímavé, ale pro zvědavce se musím pochlubit, že poprvé jsem s Boťou měl velkou přední kajutu. Vašek s Danem měli levou zadní kajutu a Dušan s Pavlem, pravou zadní kajutu. Náš instruktor Petr se uvelebil v salonu (nikde jinde stejně již místo nebylo). Tento den neplánujeme žádnou plavbu, manévrování s lodí či jiné učení. Po absolvované cestě jsme lehce unavení, tak posedáváme a povídáme si.

2.  den 1.10. 2017

Vstáváme mezi 07.00 a 08.00 hodin. Jelikož jsme v maríně, osobní hygienu provedeme zde. Po 10.00 hodině, kdy všechny plachetnice již vypluly vstříc vlnám, my začínáme s výukou. Nejprve si s Petrem probereme suchou teorii, následně nastartujeme motor, požádáme Neptuna o šťastnou plavbu a šťastný návrat a jeden po druhém si trénujeme přistání lodi v maríně zádí k molu. Až se všichni prostřídáme, Dan vyráží ven z maríny přímo na Jadran. Míříme k průplavu Ždrelac který je mezi ostrovy Ugljan a Pašman. Je zajímavostí, že plachetnice, které mají hlavní stožár vyšší jak 16,5 metrů, zde nesmí proplouvat, jelikož by mohly zavadit o konstrukci mostu, který je nad tímto průplavem.  U tohoto průplavu si opět všichni zkoušíme přistávání zádí k molu a následně i pravobokem.  Po výcviku nám Petr navrhne, že si zajedeme na vynikající zmrzlinu do městečka Kukljica (ostrov Ugljan). Po přistání a následné prohlídce malebného městečka však zjišťujeme, že včerejšího dne (30.9.), zde skončila turistická sezona a celé městečko se „zazimovává“, tudíž máme smůlu, ze zmrzliny nic nebude. K večeru se vracíme do maríny, ze které jsme ráno vypluli.

3. den 2. 10. 2017

Opět vstáváme mezi 07.00 až 08.00 hodinou. Opět před vyplutím probereme teorii, která se týká předností lodí na moři, kardinálních znaků, izolovaného nebezpečí, určení kurzu plavby, atd…

Před obědem startujeme a Pavel vyplouvá z maríny, kterou uvidíme až v pátek. Plujeme kolem pobřeží směrem k Zadaru. Asi po 1/2 hodině kotvíme na místě určeném pro velké lodi. Důvod je prozaický. Chceme si dokoupit nějaké potraviny a zároveň rychle si prohlédnout trh ve starém městě. Ihned po přistání u mola k nám přibíhá nějaký panáček, který po našem vysvětlení, že se zde zdržíme maximálně ¾ hodiny, spokojeně odchází. Při cestě k lodi kupuje Dušan Petrovi Hykšovi zmrzlinu a rychle s ní pospíchá k naší kocábce, aby si Petr mohl vychutnat tuto sladkost. Cílem naší plavby je ostrov Dugi Otok, konkrétně zátoka s názvem Bokašin. Zde se nachází nepoužívaný vojenský námořní bunkr, v jehož vjezdu se lze vyvázat.

V blízkosti této zátoky ve vnitrozemí je osada s názvem Dragove. Při plavbě k zátoce si zkoušíme „réčkovat“ a další jiné manévry s lodí. V odpoledních hodinách připlouváme do zátoky. Zde je již vyvázána jedna loď se slovinskou osádkou. Několik jejich členů se  potápí v moři a pomocí harpuny se snaží něco ulovit k večeři. My se vyvazujeme zádí k bunkru na pravobok. K večeru k nám na dingy připlují dva Slovinci ze sousední jachty s tím, že se přišli družit. Začalo to ochutnáním tradičních domácích národních alkoholických nápojů, jak slovinských, tak i českých. Po vyčerpání těchto zásob se plynule přešlo na klasiku, tzn. whisky.  Za naši pohostinnost jsme byli od Slovinců odměněni jak čerstvě nachytanými rybičkami, tak i chobotničkou.

4. den 3. 10. 2017

Po ranní celkové hygieně trénujeme přistávání k molu stále u vojenského námořního bunkru Bokašin. Po obědě vyrážíme k městečku Božava, které se nachází na ostrově Dugi Otok. Tento den je pod mrakem a poprvé nevidíme slunce. Odpoledne připlouváme do malé maríny a přistáváme zádí k molu. Přistání bylo lehce náročnější, jelikož byl silnější vítr a tím pádem i větší vlny. Zároveň jsme se museli vejít mezi dvě plachetnice, kde nebylo moc místa. Nicméně vše dopadlo na jedničku. Zvláštní bylo jen to, že loď po našem pravoboku byla vyvázána přídí k molu, asi to byli Angličani. Po přistání se Bóťa převléká jen do plavek, bere chobotnici a začne jí vší silou naklepávat o kameny, které jsou u mola.

Jeho zaujetí chobotnicí je tak intenzivní, že po chvilce chobotnici upadá její hlava. Při této akci pomáhá i Petr Hykš. Mezi tím Dan surfuje po netu a studuje informace, jak nejlépe zpracovat naši chobotnici, aby byla k jídlu. Opět nezklamal a chobotnici uvařil

 tak, že se všichni oblizovali. Byla úžasně měkoučká a s těstovinami to nemělo chybu. Zároveň upekl-usmažil darované rybky, které přelil švestko-brusinko-vínovým dipem, či něčím podobným a náš instruktor Petr Hykš se za touto omáčkou mohl utlouci.

Po tak výborném gurmánském zážitku si dáváme hodinovou přestávku (tzv. rašívkovku). Odpoledne tedy odplouváme, aniž bychom se šli projít po městečku. Naším cílem je nechráněná zátoka jménem Zapuntel na ostrově Molat. Vyvazujeme se na bójku a myslíme si, že nikam nepoplujeme. Bohužel předpověď počasí na noc nám není nakloněna, během noci má začít foukat silný vítr. Proto jsme se rozhodli, že se schováme do jiné, hlavně kryté zátoky před větrem. Po uplutí cca 5 Nm sypeme řetěz i s kotvou na dno. A tímto veškeré naše aktivity v tento den končí.

5. den 4. 10. 2017

Opět se probouzíme kolem 08.00 hodin. Stále probíráme teorii, jelikož zkoušky se kvapem blíží. Všude kolem nás se začíná pohybovat nervozita. Po bohaté snídani je naším dnešním cílem ostrov Silba. Do malé maríny připlouváme kolem 12.00 hodiny. Krom naší plachetnice se zde objevuje jen loď s australskou osádkou, je prostě po sezoně.

 Jelikož nám docházejí zásoby potravin, vede nás Petr Hykš do jednoho z marketů na nákup. Cestou zpět procházíme kolem kamenné rozhledny s točivým schodištěm, které se vine po vnějším plášti stavby. Bóťa neodolá a vyšlápne si na tuto rozhledničku.

 Zastavujeme se u zahradní galerie a přes mříže (je zavřeno) si prohlížíme zde vystavená sochařská díla. Před návratem na loď se usadíme na kávičku. Krom kávy si všichni mimo mě poručí i zmrzlinový pohár. Já solitéřím a objednávám si ke kávě úžasný jablečný štrůdl. Bohužel jsem si jej moc nevychutnal, ani neužil, jelikož Pavel chtěl lehce zkusit, no a pro můj štrůdl to nedopadlo moc dobře. Už se ke mně nevrátil. Při těchto dobrotách se rozhodujeme, že v tento den si vyzkoušíme noční plavbu. Poplujeme k ostrovu Dugi otok, konkrétně k majáku Veli Rat, který je se svou 40 metrovou majákovou věží nejkrásnější a nejvyhledávanější maják na Jadranu. Před tím, než se pustíme do noční plavby, plujeme k ostrovu Ist.

Jedinou obcí na ostrově je stejnojmenná vesnice, kterou si kromě mě a Dušana prohlédne celá osádka. Po setmění tedy vyplouváme konečně na noční plavbu. Stále hledíme do mapy a sledujeme blikající majáky. Užíváme si této barevné hudby. Kolem 22.00 hodiny vplouváme do zátoky Pantera. Nebudeme kotvit v maríně Veli Rat, která má 110 kotvišť na moři, ale chceme se vyvázat u jednoho mola v samotné blízkosti maríny. Nacházíme jedno pěkné místo, ale přes celé molo je zde pravobokem vyvázána již jedna plachetnice s německou osádkou. Žádáme je, aby se posunuli a my mohli zakotvit. Nicméně Němci o tomto nechtějí vůbec slyšet. Proto zcela rezolutně několik z nás vyskakuje na molo a pomocí lan i přes jejich slovní námitky se vyvazujeme špicí k jejich špici. Když to Němci vidí, zklidní se a svou loď posunují lehce vzad. Na udobřenou od nás dostávají několik plechovek plzeňského piva. Večer probíráme prožité zážitky.

6. den 5. 10. 2017

Nezvykle brzy Bóťa odchází z kajuty. Později zjišťujeme, že odešel do maríny , kdy využil situaci a než se personál z maríny vzpamatoval, byl vysprchovaný, oholený, prostě to byl zase náš navoněný šamponek. Když jsem se i já pokoušel dostat do sprch v maríně, byl jsem odhalen a slušně vykázán z tohoto sociálního zařízení. Dopoledne tohoto dne je věnováno pouze trénování přistávání lodi k molu. Každý si dle libosti zkouší ovládání jachty.

Cílem dopolední plavby je zátoka u městečka Batalaža na ostrově Ugljan.  Do této zátoky připlouváme něco málo po 14.00 hodině a kotvíme na moři. Dušan, Pavel a Bóťa se vrhnou do Jadranu.

 Moře už není moc teplé. Něco málo před 17.00 hodinou vyplouváme a vracíme se do naší domácí maríny Dalmacija. Důvod je prostý. Najít si dobré místo na kotvení u mola. Cestou do maríny si naposledy zkoušíme, jak umíme ovládat jachtu. Samotné kotvení si vezme na starost Pavel. Bravurně vmanévruje zádí k molu mezi již zakotvené jachty. Bohužel při uvazování muringu se nám lano dostalo do vrtule a motor „zdechl“. Vymotání lana z vrtule necháváme na další ráno, jelikož se vracejí další lodě, které se snaží kolem nás zakotvit. Do večera se probíráme teorii, která nás čeká u zkoušek další den.

7. den 6. 10. 2017

Brzy ráno je Petr Hykš už pod naší lodí a snaží se pomocí nože uvolnit lano z vrtule. Bohužel není úspěšný a tak nastupuje náš podvodní specialista Dušan a po několika krátkých minutách se mu podařilo uvolnit zamotané lano z lopatek vrtule. Po tomto úspěchu, startujeme motor a odplouváme dotankovat palivovou nádrž jachty. Při plavbě zpět už raději nekotvíme na stejném místě a tentokrát se nám žádný karambol nestane. Stále jsme uvažovali, zda se hned po zkouškách sbalíme a pojedeme domů, ale nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme do dalšího dne, do soboty. Začínáme být skutečně nervózní, jelikož tento den nás čekají kapitánské zkoušky. Petr Hykš si nás přezkušuje, kdy s námi jednotlivě probere otázky, které se objevují na zkouškách (např. signalizace plavidel, přednosti plavidel, denní znaky na plavidlech-COLREG, jednotky měr na moři, základní informace o mapě, značky na mapě, včetně značek světel na mapě, práce s navigačním trojúhelníkem, který slouží k odečítání směru z mapy a vznášení požadovaných směrů do mapy, značení mořských vodních cest-systém IALA, větry a jejich směry na Jadranu, Beaufortova stupnice větru, práce s radiostanicí na lodi, včetně mezinárodní hláskovací abecedy). Následně odjíždí do Zadaru na kapitanát, aby nás přihlásil na zkoušku. Všichni cítíme, že by přezkoušení mohlo dopadnout dobře, jelikož na většinu položených otázek od Petra jsme měli správnou odpověď. Petr nám po návratu ze Zadaru sděluje, že se začíná zkoušet od 15.00 hodin. Kolem 13.00 hodin všichni odcházíme do kajut. Převlékáme se do dress codu, jelikož podmínkou při zkouškách jsou mimo jiné i kalhoty s dlouhými nohavicemi. Před 14.00 hodinou odjíždíme se sevřeným žaludkem z maríny směr kapitanát v Zadaru. Začíná pršet. Před budovou kapitanátu vidíme již hlouček lidí. Slyšíme zde jak češtinu, tak i polštinu, maďarštinu a slovenštinu. Nervozita se zvětšuje blížící 15 hodinou. Po chodbách budovy se nedá projít i proto, že ony zmíněné chody jsou velmi neobvyklé úzké. Nikde není žádná židle, stolek, natož nějaká sedačka s křeslem. Hledáme nějaké dveře s vyvěšeným seznamem, kde budou figurovat naše jména. Nakonec v jedné zatáčce jedné chodbičky objevujeme naše jména. Zjišťujeme, že nás budou přezkušovat celkem tři chorvatští kapitáni. A světe div se, seznam zkoušených je seřazen podle abecedy. Tím se stalo, že náš Bóťa jde na zkoušku jako PRVNÍ. Celkem nás k této komisi jde dvacet (20).  Bóťa začíná lehce zmatkovat, že se mu chce čůrat, ale v tomto momentě zaslechne volat své jméno z kanceláře, kde budou probíhat zkoušky. Celý nešťastný a se zděšeným výrazem v očích a s plným močákem odchází do Mordoru, pro verdikt zda bude kapitánem plavidla, či doživotním nosičem fendrů. Po 10 minutách celý rozzářený k nám přichází a šťastně hlásí, „MÁM TO“. Snažíme se od něj vyzvědět podrobnosti zkoušky, ale odbývá nás s tím, že musí rychle na WeCko, nicméně nám v rychlosti sdělí, že komisaři zkouší čtení z mapy, určování polohy, světel na lodi a práci s vysílačkou v případě nenadálé či mimořádné události jak na moři, tak na palubě. Ať to zrychlím, všech nás pět – Dan, Dušan, Bóťa, Pavel a já jsme byli úspěšní a zkoušky zvládli. Asi nejšťastnější za nás byl Vašek, který trpělivě na všechny čekal v kavárně poblíž kapitanátu společně s Petrem Hykšem.

 Úspěšný den jdeme oslavit do restaurace, kterou vybral Petr.

Po večeři při samotném odchodu se s Pavlem zastavujeme u jednoho krámku s keramikou a obrázky, který je naproti vstupu do restaurace. Oba si pak kupujeme po jednom obrázku. Před odjezdem do maríny pouze v rychlosti projdeme staré město v Zadaru, jelikož stále prší.

Poznámka: po celý kurz jsme Petrovi Hykšovi sbírali prázdné hliníkové obaly od piva. Za celý týden se jich nashromáždilo velké množství. Důvodem byla Petrova historka, že tyto prázdné hliníkové plechovky vykupuje chorvatský Kaufland, kdy za jednu tuto plechovku dostane ½ kuny. Bohužel automat na výkup obalů na české plechovky nereagoval, a tudíž Petr nebyl úspěšný.

 My ostatní jsme využili návštěvy zmíněného Kauflandu a nakoupili domů, jak nějaké olivové oleje, pršut, tak i sladkosti.

8. den 7. 10. 2017

Vstáváme, až se sami vzbudíme. Po snídani se začínáme balit. V tento čas dochází i k předávce lodi, která je provedena do 5 minut. Něco před 10 hodinou opouštíme marínu Dalmacija a odjíždíme i s Petrem Hykšem do maríny v Zadaru, protože Petr pokračuje v dalším kurzu na kapitánské zkoušky, ale již s jinou českou osádkou. V 10.30 hodin se s Petrem loučíme a vyrážíme k domovu. Cesta proběhla bez sebemenších problémů a do půlnoci jsme byli všichni u svých blízkých.

A co napsat závěrem? Do 10 dnů přišla Dušanovi z Chorvatska poštou obálka, ve které bylo pět (5)  kapitánských průkazů na naše jména.