Francie 2016
Lodní deník
F R A N C I E 2016
Motto našich plaveb : „ Za vše může Bóťa, aneb i opak může být pravdou“
V březnu 2015 jsme byli jachtařit v Karibiku (viz náš karibský deník). Už tam byly nějaké náznaky, že by jsme v roce 2016 měli oslovit naše miláčky (chápej manželky, či přítelkyně) a prožít s nimi na vodě bezvadné zážitky. Nicméně plout na vlnách nějakého moře jsme zavrhli s tím, že by bylo vhodné a žádoucí vymyslet opravdu nějakou pohodovou, klidnou a osvěžující dovolenou po vodních kanálech v Evropě. Dlouho jsme nepřemýšleli a volba padla na krásnou Francii, konkrétně na laterální (umělá vodní cesta) kanál řeky Loiry.
Oslovili jsme tedy pražskou firmu, přes kterou jsme si objednali asi největší motorovou loď, kterou lze zapůjčit. Datum nalodění byl vybrán a koordinován s ohledem na požadavky všech účastníků. Toto dobrodružství na vodě nám začínalo od 9. 9. 2016 a končilo 19. 9. 2016. Letos s námi neabsolvovali tuto plavbu Bóťa s Pavlínkou, jelikož se jim 14. 7. 2016 narodil syn Tomášek. Bohužel chyběl i náš geniální kuchař a všeuměl v jedné osobě Dan a tím pádem i jeho miláček Janka.
Této plavby se tedy zúčastnili :
Helča s Vaškem
Daša s Dušanem
Pavlí s Pavlem
Hančí s Mirkem
Den první 8. 9. 2016 – odjezd
Začátek tohoto dne nám budík stanovil na 6.00 hodin. Po hygieně a snídani se s Hančí a mou mami přesouváme do Bílovce k Vaškovi. Zde přeložíme své věci i proviant do Vaškova Peugeotu a v 8.10 hodin vyrážíme směr Praha. Chvíli uvažujeme, že pojedeme přes Hradec, ale nakonec jsme se rozhodli, že zariskujeme a pojedeme po dálnici. Helča se k nám připojí až v Praze, jelikož zde má ještě nějakou pracovní poradu. Druhá skupina ve složení Daša, Pavla, Dušan a Pavel jedou do Prahy po vlastní ose, kdy cíl obou posádek je Jižní Město, resp. byt mé mami. Zde vyčkáme na Helču, až se vrátí z porady. Den před odjezdem mami uvařila guláš, který si následně po příjezdu do Prahy dáme k obědu. Po Prahy přijíždíme až v 13.10 hodin, jelikož náš risk, jízda po dálnici nám nevyšla, protože na 145 km před Prahou se stala dopravní nehoda a dálnice byla více jak jednu hodinu zcela uzavřená ve směru do Prahy. Na štěstí jsme v tuto dobu byli právě na kávě a zmrzlině v Mekáči a tudíž jsme nemuseli stát v koloně vozidel. Na oběd máme již zmíněný mámin gulášek. Helča přijela metrem v 14.15 hodin, rychle i ona poobědvala a přesně v 14.55 vyjíždíme přes Plzeň na Rozvadov. Cesta přes celé Německo probíhala zcela bez sebemenších problémů, jen po celou dobu naší jízdy nám sluníčko svítilo přímo do očí. Vzhledem k tomu, že předání lodi ve Francii v městečku Briare je stanoveno na 9. 9. 2016 od 14.00 hodin, rozhodli jsme se, že do cíle naší cesty nepojedeme najednou, ale přespíme ve Francii. Objednali jsme si předem čtyři pokoje v hotelu F1 ve francouzském městečku Merlebach Saarbrueck. K tomuto hotelu jsme dorazili ve 21.45 hodin. Druhá posádka jelikož se nás nedržela, zakufrovala a přijela k hotelu cca 10 minut po nás. V tento den jsme najeli 1000 km. Při ubytování vznikl menší problém, jelikož recepční je v F1 pouze do 21.00 hodin. Naštěstí před hl. vchodem jsme „našli“ přihlašovací automat. Pro úplnost uvádím čísla našich pokojů. P+P měli pokoj č. 204 v prvním patře, H+V měli pokoj č. 129, D+D měli pokoj č. 130 a my měli pokoj č. 131. Tyto pokoje byly všechny v přízemí :
Po ubytování si všichni sedneme ven před hl. vchod, kde jsou lavičky a lehce si dáme po kalíšku domácí kořalky. Spát jdeme něco kolem půlnoci.
V tento den má Pavla narozeniny.
Den druhý 9. 9. 2016
Vstáváme v 7. hodin. Po společné snídani ze společných zásob vyjíždíme v 8.20 hodin směr Briare, kde na nás čeká naše loď, které jsme již před skutečným spatřením začali říkat „Kačena“. Od začátku naší cesty děláme vždy po dvou hodinách řízení přestávky. Striktně a nekompromisně nás v tomto hlídá Daša. Dnes je před námi cca už jen 500 kilometrů. V době 12.55 hodin přijíždíme po ujetí celkem 1472 kilometrů k základně v Briare, kde na nás již čeká naše Kačena. Já s Vaškem jdeme převzít naši loď. Po formalitách u fy Locaboat a instruktáži jak kormidlovat naší Kačenu, kdy ještě dokupujeme pojištění lodi včetně spotřebovaného paliva za více jak 600 éček, vypůjčení 8 jízdních kol, kdy platíme za 7 jízdních více jak 400 éček a wifi přesně za 50 éček už nic nebrání tomu, abychom se nalodili na naši Kačenu. Loď nese název Corbigny, jedná se o typ Penichettes 1500R s označením PA E409227 F. Loď je dlouhá 14,5 metrů a široká 3,85 metrů :
Rozdělení kajut bylo spontánní. První kajutu jsem obsadil já s Hančí. Druhou kajutu zabrali Helča s Vaškem. Třetí kajutu na levoboku si přidělili Pavla s Pavlem. Poslední, tedy čtvrtá kajuta již ale na pravoboku zůstala pro Dašu s Dušanem. Pro úplnost ještě dodávám, že v každé kajutě byla dvě lůžka, skříňky a malé umyvadlo. Na pravoboku byly dva sprchové kouty a dvě toalety. Obývák lodi tvořila sedačka, stůl, lednička s mrazničkou, plynový vařič s troubou zabudovaný dřez v pracovní kuchyňské desce. Součástí tohoto salónu byl i kapitánský stolek s kormidlem a židlí.
Po ubytování a rozboru cesty jdeme objevovat krásu městečka Briare. Ihned po vstupu do centra nás městečko uchvátí a nadchne. Je to i tím, že je zde krásná atmosféra, vůně i počasí. Všude okolo nás je barevná květinová výzdoba. Vidíme krásný kostel sv. Etienna postavený v románsko-byzanském slohu v letech 1890-1895, který je pozoruhodný svou smaltovou (mozaikovou) výzdobou. Kostel byl v roce 1987 prohlášen za historickou památku.
Nejvíce nás však zajímá vodní akvadukt, po kterém poplujeme. Most, byl navržen architektem Léonce-Abelem Mazoyerem (1848-1910), kdy projektování byl přítomen i Gustave Eiffel (1832-1923). Toto dílo bylo stavěno od roku 1890 do roku 1896. Jedná se o technickou památku dlouhou 662 metrů, širokou 6 metrů a stojících na čtrnácti pilířích. (Od roku 2003 je delším akvaduktem jen most v Magdeburgu, který je dlouhý 918 metrů). Toto městečko je známé i svým muzeem emailu a smaltů, které se nachází kousek od naší základy Locaboat. Pořizujeme první snímky, kupujeme první pohlednice a už se nemůžeme dočkat zítřka, kdy s Kačenou vyplujeme vstříc novým zážitkům. Nakonec unaveni usedáme u řeky v baru s názvem „ Le Point Canal“.
Všichni až na Dušana si objednáváme první francouzské růžové víno. Dušan si objednal pivko. Sedíme u řeky pod velikým stromem, kdy o vzrušení se postará zjištění, že na vodní hladině se krom ukřičených kačen, které se k nám přibližují s příslibem, že od nás dostanou nějakou bagetu, či chleba objevují nějaká podivná zvířata, která se pohybují jak na hladině, tak i na břehu. Až později zjišťujeme, že se jedná o nutrie. Ve Francii se jim říká říční krysy.
Dušan odchází k těmto živočichům a pořizuje jejich foto. Jdeme spát opět kolem půlnoci.
Briare: Patří do kantonu v departmentu Loiret v regionu Centre-Val de Loire. Tvoří jej celkem 14 obcí, což čítá 12.000 obyvatel. Samotný Briar má více jak 6.000 obyvatel. Z Briare do Paříže po silnici je to pouhých 151 kilometrů. Stavbu kanálu, po kterém poplujeme, inicioval Maximilien de Béthune (1560-1642) s aktivní podporou francouzského krále Jindřicha IV Navarského (1553-1610). Stavba byla zahájena v roce 1604 a dokončena byla v roce 1641. Na stavbě kanálu pracovalo denně od šesti tisíc do dvanácti tisíc dělníků.
Den třetí 10. 9. 2016
Vstáváme v 7.00 hodin. Po snídani kluci odjeli dokoupit věci, které jsme si nepřivezli z Čech.
Dnes nás čeká plavba do městečka Belleville Sur Loire. V 10.00 hodin vyplouváme ze základny. Po 10 minutách připlouváme ke svému prvnímu zdymadlu. Toto zdymadlo je bez lidské obsluhy, zcela automatické, proto jsme všichni napnutí, jak to vše dopadne. Uvazujeme se na pravoboku dvěma černými lany, aby nedošlo k pohybu lodi, buď dopředu, či dozadu (takto budeme vždy činit, když budeme s lodí uvnitř zdymadla). Po uzavření železných vrat a napuštění vody vystoupáme o … metrů výše. Vše dopadlo dobře a vyplouváme k největší atrakci v Briare, plujeme k vodnímu mostu, přes který zároveň proplujeme.
Dnešní plavba skončila po proplutí 4 zdymadel u městečka Belleville Sur Loire v 17.00 hodin po uplutí 25 kilometrů.
Kotvíme v blízkosti atomové elektrárny. Zjistili jsme, že kousek od naší lodi, že informační centrum (IC) a proto se zajdeme optat, kde si můžeme zajít do nějaké pěkné kavárny. Bylo nám vysvětleno, že asi jeden kilometr od místa kde se nyní nacházíme je skutečně dobrá kavárna. Pod vedením Helči tedy odcházíme vstříc vytouženým nápojům. Asi po 15 minutách intenzivní chůze stále nevidíme ani náznak, že v blízkosti nás bude nějaká kavárna. Docházíme až na konec městečka a zde požádáme o informaci místního Francouze, který pracoval na své zahrádce. Vysvětluje nám, že se musíme otočit a jít zpět k naší Kačeně. No a od naší lodi se asi 5 minut rychlé chůze nachází stylová hotelová restaurace. Než však dojdeme k této budově, Daša objeví obchůdek, kde se krom jiného prodávají sýry. Na zkoušku koupí pro všechny několik sýrů. Jsou skutečně všechny lahodné. V restauraci si objednáváme kávu, víno i pivo. Kávu nám přinesli v kouzelných glazurovaných pohárcích (zadokumentováno),
kdy jsme chvilku uvažovali, že si jeden odneseme s sebou, ale přísný pohled Helči rozhodl, že tento námi žádaný předmět zůstane i nadále ve francouzské restauraci. Platili jsme celkem 47 éček ze společného účtu. Musím ještě doplnit informaci, že v tento den jsme před konečným přistáním navštívili městečko s názvem Chatillon Sur Loire, které je od Briare vzdáleno jen 5 kilometrů. V centru městečka jsme zašli do IC, kde nám řekli, že zde není nic moc k vidění, i když vedle IC stálá krásná radnice obložena truhlíky s barevnými kytkami. My jsme si ale vyšlápli k pěknému kostelu, ale pak jsme si rychle pomáhali zpět k lodi,
jelikož jsme si všimli, že hned na začátku městečka, kousek od naší lodi je restaurace, která vypadala kouzelně. Bohužel pro nás, bylo v této době zavřeno. Bylo zvláštní, že jsme v městečku nepotkali snad žádného místního obyvatele. Zajímavé bylo i to, že v tomto městečku málem na každém domě byla plastická kresba.
Po návratu z restaurace nás Helča přemluví ke společenské hře s názvem Hanibal (špejle v puse). Spát jdeme kolem půlnoci, jen Vašek zmizel po anglicku kolem 23.00 hodiny.
Chatillon sur Loire: Obec má více jak 3.000 obyvatel.Městečko se může pochlubit zříceninou hradu s názvem Gaillard a renesančním kostelem sv. Maurice.
Belleville sur Loire: Jedná se o obec kde se nachází jaderná elektrárna a obyvatel má něco málo přes jeden tisíc. Výstavba jaderné elektrárny probíhala od roku 1979 až do roku 1988. Elektrárna zaměstnává až 771 zaměstnanců.
Den čtvrtý 11. 9. 2016
Vstáváme v 8.00 hodin. Snídaně byla v tento den báječná. Holky vytvořily vaječinu z 16 vajec a k tomu Helča s Vaškem přinesli z boulangerie výborné bagety.
Vyplouváme v 10.00 hodin, kdy dnešním naším cílem je městečko Ménétréol. Při příjezdu ke třetímu dnešnímu zdymadlu v 12.00 hodin zjišťujeme, že zdymadlo je hodinu zavřené. Obsluha šla na oběd. Holky tedy neváhají a připravují oběd. K jídlu se podává hovězí na houbách s rýží. Po proplutí 4 zdymadel a uplutí 25 kilometrů jsme v 15.15 hodin v cíli dnešního dne. Něco po 17.00 hodině sundáváme poprvé kola z naší Kačeny a jedeme všichni do městečka Sancerre, které se tyčí nad Ménétréolem. Čeká nás asi 5 kilometrová jízda mezi vinicemi, ale stále budeme šlapat do kopce. Vašek mi udýchaně sděluje, že přestávám být jeho kamarádem a co prý jsem mu udělal, že jej tak trápím.
Je pravdou, že s tak „kvalitními“ koly se skutečně nedalo vyjet až do městečka. Poslední úsek před cílem jsme museli svá kola tlačit vedle sebe. Nicméně vynaložené fyzické úsilí se nám vyplatilo. Městečko mělo kouzelnou atmosféru. Navštívíme zříceninu a zbylou věž. A světe div se, neplatí se zde žádné vstupné. Vystoupáme po dřevěných schodech až na střechu věže. Bohužel si nemůžeme vychutnat úžasný panoramatický pohled po okolní krajině,
jelikož na nás zaútočili tisíce létajících mravenců, kteří tady mají schůzku. Z pohledu na městečko a jeho krajinu tedy nezbylo skoro nic, protože tito mravenci se na nás slétávali jako vosy na med. Nalétávali nám do vlasů očí, úst, nosu i uší. Úplná šílenost! Vašek mi během chvilku opakuje větu, že přestávám být jeho kamarád. A přidává se i Pavel s průpovídkou, že „výšlap na Sencerre jej vždy na§ere“. Po úprku z vyhlídkové věže se nejprve zbavíme mravenců, kteří zůstali na našich schránkách, a pak se soustředíme na samotné městečko. Procházíme úzkými uličkami kde je cítit úžasná pohoda a klid. Nakonec se vracíme zpět k věži, kde se nám zalíbil jeden pohodový bar. Obsluhovala zde postarší Francouzka s úžasným hlubokým vykouřeným barytonem. Pavla, Helča a já si objednáváme 8,5 procentní belgické pivo. Ostatní si objednají bílý Sauvignon.
Prý byl lahodně dobrý. Kolem 19.00 hodiny krom Vaška, Dušana a mě se ostatní zvedají a odcházejí zkoumat další uličky tohoto malebného městečka. Všichni jsou skutečně unešení z atmosféry, která se vine uličkami městečka.
Zpět na loď se vracíme před 21.00 hodinou. Krom Hanky, Vaška a mě všichni ostatní jedou na kolech přes vinice a nikoliv po silnici. A jak to dopadlo? Jsou plni dojmů, jelikož v košících připevněných na řídítcích jízdního kola vezou trsy bobulí bílého i červeného hroznového vína.
Ménétréol: Obec má pouze 400 obyvatel. Za zmínku stojí restaurace Le Floriáne, která je hned vedle přístaviště, kdy majitelé měli krásné české příjmení Nowak (Dominique a Veronique). Je zde i rodinné vinařství Gitton. Toto vinařství bylo založeno v roce 1945. V současné době „šéfuje“ tomuto vinařství Pascal Gitton s manželkou Denise.Vinice leží na 60 akrech té nejlepší půdy v okolí Ménétréolu, Sancerre a Poulily.
Sancerre: Toto krásné městečko má přes 2.000 obyvatel. Sancerre je pavučinou zakroucených uliček a zákoutí s kouzelnou atmosférou. Dokonce bylo sídlem Johanky z Arku. Je zajímavostí, že během druhé světové války bylo v Sancerre velitelství francouzského odporu, kdy v roce 1944 při operaci“ Spenser“ bylo úkolem Francouzů zabránit Němcům překročení řeky Loiry mezi městy Gien a Nevers.
Den pátý 12. 9. 2016
Vstáváme kolem 8.00 hodiny. Helča opět s Vaškem přinesou z pekárny čerstvé bagety :
Vyplouváme brzy v 9.15 hodin směr Cours les Barres , protože před námi je 37 kilometrů. V 17.00 hodin jsme na místě. Dnes jsme museli proplout 9 zdymadel. Kotvíme pod kostelem sv. Pantaleon, který byl postaven v patnáctém století. Poprvé jsme napojeni na elektriku a můžeme doplnit vodu do tanku. Přesně v 18.20 hodin vyjíždíme na kolech do městečka Marseilles Les Aubigny vzdálené od naší Kačeny cca 5 kilometrů. Jedeme po silnici, kde je silný provoz.
Po příjezdu do městečka nejsme schopni nalézt jedinou hospůdku, kde by bylo otevřeno. Od místních zjišťujeme nepříjemnou informaci. Pondělky jsou zde zavírací dny. Činíme poslední pokus, kdy přijíždíme ke krásně kýčovité hospůdce kousek od řeky Loiry, ale i tam je skutečně zavřeno.
Protože se nám nechce jet zpět k lodi opět po silnici, vydáváme se po cyklostezce. Je to menší risk, jelikož nevíme přesně, kudy se cesta bude linout a kam přesně dorazíme, ale Helča nás přesvědčí, že máme jít do toho. Namísto 5 kilometrů, které nám od zavřené hospůdky zbývalo ke Kačeně, našlapeme asi dalších 10 kilometrů. Jedeme po polní cestě, kdy po obou stranách je dosti vyprahlá a popraskaná zem. K lodi přijíždíme přesně ve 20.00 hodin již se zapnutými světly na kolech. Projížďka bez vytouženého pivka nám trvala 1.40 hodin. Večer zcela vyprahlí a hladoví se vrhneme na naše lodní zásoby. Jdeme spát opět kolem půlnoci.
Cours les Barres: Toto městečko má kolem 1.100 obyvatel a není ničím zajímavým.
Marseille les Aubigny: Městečko má 700 obyvatel. Leží na levém břehu řeky Loiry, asi 20 kilometrů po proudu od soutoku s řekou Allier. Zajímavostí je, že v tomto městečku jsou dvě zdymadla vzdálená od sebe cca 150 metrů, kdy obě tato zařízení obsluhuje jeden pracovník, který se přemisťuje po hrázi mezi těmito zdymadly pomocí jízdního kola.
Den šestý 13. 9. 2016
Vstáváme před osmou hodinou. Jako vždy je na stole čerstvé pečivo, které nám přinesou přímo z pekárny Helča s Vaškem. Po snídani startujeme Kačenu a v 8.45 hodin vyrážíme směr Nevers. V půl jedenácté připlouváme k městečku Guetin. Zde zažijeme úžasný pocit, kdy za pomocí dvoj zdymadla u městečka Guetin vystoupáme s naší Kačenou o úžasných 9,23 metrů výše.
Po vyplutí ze zdymadel plujeme po kanálovém mostě-akvaduktu, který se tyčí nad řekou Allier, která následně vtéká do Loiary. Do Neversu připlouváme po uplutí 21 kilometrů a proplutí 4 zdymadly v 14.00 hodin jen pro to, že jsme k poslednímu zdymadlu připluli po 12.00 hodině a tudíž jsme museli hodinu čekat. Poprvé u tohoto zdymadla klesáme. V momentě kdy hledáme místo k přistání, všimneme si malé silnější Francouzky, která na nás vehementně mává. Vyslyšíme její řeč těla a namíříme si k ní. Následně zjišťujeme, že je to pracovnice kapitanátu. Za marínu, kde je napojení na elektřinu a vodu a budeme zde kotvit dvě noci, platíme celkem 36 éček. K obědu máme španělské ptáčky. Zmiňuji i teplotu v tomto dni, kdy bylo 34 st.C. Po obědě všichni zmizíme do kajut a užíváme si odpolední siesty. Kolem 17.00 hodiny se začínáme objevovat v salonu. Do města odcházíme po 18.00 hodině s tím, že už nebude takové horko. Cestou z maríny míjíme karavanové městečko a přes Loiru jdeme přes krásný kamenný most.
Hned za mostem se vchází do centra Neversu. Stoupáme typickými francouzskými uličkami, procházíme kolem nízkých jednoposchoďových baráčků s dřevěnými okenicemi proti slunci.
Každý z těchto domků se pyšní svou historií, kterou dává hrdě najevo, tím, že svým štítkem na domě oznamuje, kdy byl postaven a kdo zde bydlel. Přicházíme ke gotickému kostelu, který se silně podobá pařížskému Notre Dam. Zapalujeme svíčky a při tom vzpomínáme na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Jelikož jsme mlsní a máme na něco chuť, kupujeme si na jednom náměstíčku kopeček zmrzliny a pomalu uvažujeme do jaké příjemné a klidné restaurace si zajdeme na večeři. Nakonec zvítězila malá restaurace s venkovním posezením zvaná „29“. Každý si dáváme jinou večeři, jen Dušan a já si objednáváme krevety. K tomu popíjíme bílé a růžové víno, kdy 4 lahvím se podíváme na dno. Večeře byla skutečně velmi chutná.
Po večeři si k nám přisedne sympatický kuchař restaurace, kterému se silně zalíbila Dáša. Neustále po ní mlsně pokukuje. Proto Dáši na památku pořizujeme jejich společné foto.
Před odchodem dostaneme od toho sympatického muže každý panák sladké kořalky. Na loď se v dobré náladě vracíme po 22.00 hodině. Než zaplujeme do svých kajut, otevíráme poslední šampaňské na lodi, jelikož jsme tento den dosáhli cíle naší plavby. Nyní se již budeme vracet zpět do Briare. Před půlnocí se náš salon ponoří do tmy, jelikož všichni odcházíme spát.
Nevers: Leží na soutoku řek Loira a Niévre.
Od Paříže je vzdálen asi 260 kilometrů. Má 40 tisíc obyvatel. Dominantou města je vévodský palác který byl postaven v 15.století a katedrála sv. Cyra a sv. Julie. Tato gotická stavba je nejviditelnějším bodem Nevers. Katedrála byla málem zničena během 2.světové války, ale rozsáhlé renovace ji dovedly obnovit téměř až do její původní podoby.
Den sedmý 14. 9. 2016
Vstáváme v 8.00 hodin. Rozhodli jsme se, že zajdeme do města na trh. Vyhledáme IC, kde je nám sděleno, jak se dostat na tržnici. Podle instrukcí tak činíme, ale žádnou tržnici zde vůbec nenacházíme. Nakonec vyhledáme jiné IC (vedle Notre Dam), kde se konečně dozvídáme, kde je naše vytoužená tržnice. Dostáváme informaci, že trh začíná v 7.00 hodin. Jelikož přicházíme kolem 11.00 hodin, projdeme již kolem prázdných pultů. Jen pár statečných prodejců zde má ještě na pultu nějakou zeleninu, sýr a ovoce. Unavení i rozmrzelí jdeme na náměstí (den před tím jsme si zde kupovali zmrzlinu), kde si všichni objednáváme kávu. Všichni se shodujeme na tom, že tato káva není dobrá. Protože nás tržnice neoslovila, sázíme na jistotu a odcházíme nakoupit do Carefouru. Nakoupili jsme vše od sýrů, ovoce, zeleniny až po vína i whisky. Z města jsme se vrátili ve 14.30 hodin. Za chvilku po návratu na loď nám Pavla připraví oběd. Po takto náročném výkonu si jdeme s radostí za siestovat. Kolem 16.30 hodin se všichni potkáváme v salonu a dáváme si kávičku. Rozhodujeme se, zda uděláme cyklo vyjížďku, jelikož podle předpovědi má začít pršet. Po 17.00 hodině vyjíždíme do Neversu a směřujeme k řece Loiaře. Asi po hodince jízdy se schováváme pod mostem, protože nás dohoní silný déšť. Jak čekáme, až přestane pršet, z ničeho nic se zde objevují davy sportovních nadšenců, kteří proběhnou kolem nás a pokračují v silném dešti za svým cílem. Jelikož nepřestává pršet ani po 20 minutách, navlíkneme se do pláštěnek a vyrážíme zpět k lodi. Odhadem jsme našlapali do 10 kilometrů. Po takovém výletě v dešti jsou kola hodně zašpiněná, tak je oplachujeme, než je vyneseme na loď. K večeři si uděláme studenou večeři, která se skládá ze sýrů, salámů, starobělského chleba, čerstvé bagety, okurky a papriky. Dnešní večer sedíme uvnitř lodi, jelikož se citelně ochladilo a stále prší. Někdo navrhuje, že si dnes zahrajeme karty. Helča nám vysvětlí hru podobnou „Aktivitám“.
Přibližně od 21.30 hodin do 00.30 hodin se skvěle bavíme. Před odchodem do kajut se Pavla s Pavlem nabídnou, že ráno zajdou nakoupit bagety, víno a nějaké další maličkosti. My je v tom podpoříme s tím, že, aby nezaspali, tak je vzbudíme. A aby toho nebylo málo, máme pořadník, ve kterém pořadí budeme P+P budit. I když je v Carefouru otevřeno od 7.00 hodin, začne buzení P+P od 5.00 hodin. První buzení zajišťuje Dušan. Buzení má, ale určitá pravidla. Budí se tak, že se zaklepe na dveře kajuty P+P, řekne se VRKů, VRKů, upřesní se čas a připomene to, co mají oni dva nešťastníci nakoupit (víno, bagety a čaj). Já přicházím na řadu 5.15 hodin a poslední v 5.30 hodin je na řadě Helča.
Den osmý 15. 9. 2016
Vstáváme před 8.00 hodinou a po snídani v 8.55 hodin vyjíždíme zpět do Briare. Jelikož jsme zůstali v Neversu dva dny, dnešním naším cílem je rovnou Sancerre. Důvod je jasný, musíme do 9.00 hodin dne 19. 9. 2016 před loď v Briare. Tento den tedy budeme plout celý den, ale jsme limitováni zdymadly, které jsou v provozu od 9.00 hodin do 19.00 hodin a polední přestávkou od 12.00 do 13.00 hodin. Vše nám v tento den vychází, nikde nečekáme. Jediné mínus je to, že se skutečně citelně ochladilo, takže musíme chodit v teplejším oblečení. V 17.00 hodin nám do cíle zbývá 5 kilometrů. Přesně v 18.10 hodin přistáváme ve vesnici Menetréol po uplutí 61 kilometrů. Po zakotvení se zajdeme projít k vinicím, kdy na konci vesnice je soukromý výrobce vína. Objevujeme zde pouze jednoho zaměstnance. Jezdí zde ještěrkou, které převáží prázdné láhve od vína. Daša se jej zeptá, zda je tady možná nějaká ochutnávka vín. Bylo jí řečeno, že ano, ale on je zde sám, tak když nám to nebude vadit, že nám může jejich vína prodat. Každý si tedy kupujeme pár lahví bílého a růžového vína. Cestou zpět děvčata ¨nenápadně¨ sbírají něco místního ovoce na koláč. Po návratu na loď odcházíme do restaurace, která je přímo naproti naší Kačeny. Nejdříve myslíme, že si dáme jen pivko nebo víno, ale nakonec si všichni dáváme i večeři. Já si objednal tatarák. Ve Francii jsou k této maně podávané hranolky. Proto si objednávám i toust, abych si tatarák, který si namíchám sám, mohl mazat na toust. Obsluhuje nás elegantní Francouzka s černými vlasy. Zajímavé na této restauraci bylo to, že všude kolem nás v místnosti byly pohlednice z celého světa, které na adresu této restaurace posílají jejich hosté. Asi kolem 22.45 hodin opouštíme restauraci a vracíme se na loď. Zde pokračujeme ve včerejší hře, kdy skupina ve složení Helča, Pavla, Dušan a Pavel vyrovnávají náš včerejší náskok a na výhry je srovnáno na 3:3. Spát jdeme kolem 1.00 hodiny.
Den devátý 16. 9. 2016
Dušan, Vašek a já startujeme v 8.00 hodin Kačenu a fičíme pryč. Asi po 3 kilometrech plavby doháníme velkou loď s turisty. Chystáme se dostat před ní, jelikož pluje hrozně pomalu. Když jsme u její zádi, objeví se její kapitán a rezolutně nám svou gestikulací ukazuje, že nás před sebe nepustí. Až později pochopíme proč. Blížili jsme se ke zdymadlu a on chtěl být zde jako první. Plavba již po této epizodě pokračuje klidným tempem, jen na chvíli jí naruší příprava oběda. Zjišťujeme, že zavařené maso, které jsme chtěli v tento den pojíst, nevoní tak, jak by správně mělo. Proto volíme náhradní program a k obědu máme těstovinový salát s tuňákem. V 15.10 hodin kotvíme v Chatillon sur Loiare. Před 18.00 hodinou odcházíme do města na nákup. Market, který byl náš cíl se nacházel až na konci městečka, přímo naproti policejní stanici. Nakupujeme jak zásoby na loď, tak i dárky domů, včetně různých druhů vín, šampusů, hořčic, sýrů, paštik, džemů a čokolád. Jelikož toho máme hodně, pracovnice marketu nám nákup i s Vaškem odveze v dodávce až k naší lodi. Následně si projdeme pár uliček a pak si pomáháme k přístavišti, kde si chceme dát víno. Dopadlo to tak, že jsme si k bílému a růžovému vínu objednali kalamáry a salámovou mísu posypanou sýrem, krutony a listovým salátem. Večer pokračujeme ve hře z předešlého dne. Prší. Dnes vyhrává opět parta pod vedením Helči. Kupodivu jdeme spát po 23.00 hodině.
Den desátý 17. 9. 2016
Vstáváme v 7.30 hodin. Dnešním naším cílem je městečko Ouzouer sur Trézée. Toto městečko se nachází na severu od Briare, kdy Briare zatím jen pouze proplujeme. V 8.40 hodin odrážíme od břehu a vyplouváme. Počasí je šedivé a je zima. Dnešní plavba má jen dvě zdymadla. V 10.30 hodin jsme v cíli naší plavby.
Ještě než naší Kačenu napevno uvážeme, Dušan otočí kocábku o 180 stupňů, jelikož se zítra vracíme zpět do našeho domovského přístavu v Briare. Jelikož máme všichni bramborový deficit, vaříme si k obědu brambory se smaženou slaninou na cibulce.
V tento den improvizujeme s chytáním ryb, jelikož když jsme minulý týden chtěli nahodit, Vašek zjistil, že má poškozený naviják. Nicméně chytáme i bez něj a přesně v 14.50 hodin chytne Vašek rybičku.
Co to vlastně máme za úlovek, nikdo z nás neví. V 16.00 hodin odcházejí Daša, Pavla a Hanka na prohlídku městečka.
Je pod mrakem, do 20 st. C. Přemýšlíme, zda se vydáme na kolech na nějaký výlet.
Zatím nejsme rozhodnutí. Po 18.00 hodině krom Vaška a Dušana vyrážíme po cyklostezce k dalšímu městečku směrem na sever. Projedeme kolem 5 zdymadel a po ujetí cca 5 kilometrů se obracíme zpět k naší lodi. U naší Kačeny jsme v 19.30 hodin, právě zvon kostela zvěstoval tento čas.
Kluci mezi tím chytili další dvě rybky. No a do 20.30 hodin jich nachytali celkem 6 kousků. Vašek je všechny vyvrhne a stáhne. Pavla je přes noc naloží po nasolení do mléka s česnekem :
Večer hrajeme novou hru od Heleny s názvem „Infarkt“. Je to zajímavá hra, ale náš salon na Kačeně je hodně malý na takovou to hru. Jdeme spát již před půlnocí.
Ouzouer sur Trézée: Městečko má přes 1.200 obyvatel. Dominantou městečka je kostel sv. Martina. Kostel byl postaven v románském slohu, kdy v roce 1910 byl prohlášen za historickou památku.
Den jedenáctý 18. 9. 2016
Vstáváme docela pozdě, tj. před 9.00 hodinou. Helča tradičně zašla koupit čerstvé pečivo na snídani. Po lehké snídani :
Daša, Hanka a já zajdeme do městečka opět do pekárny pro chleba. Tento místní chléb je úžasně chutný. Cestou zpět zajdeme ke krásnému kostelu, kdy v jeho zahradách sbíráme lískové oříšky. Snad jsme jich nasbírali během chvilky asi jedno kilo. V 10.40 hodin vyplouváme zpět k městečku Briare. Po projetí dvou zdymadel musíme zastavit před třetím, jelikož je polední pauza, tudíž do 13.00 hodin máme čas. Využijeme této přestávky a smažíme rybky, které včera kluci nachytali. Jsou skutečně výborné :
Přesně v 14.45 hodin kotvíme na základě v Briar. Odpoledne zajdeme s Hankou na poslední procházku do městečka před odjezdem domů, kde se potkáváme s Dašou a Dušanem. Následně se připojují Pavla s Pavlem a Helča s Václavem. Vyhledáváme kavárničku u náměstí, kde si objednáváme růžové víno. Majitel nám k vínu přinese na ochutnávku úžasný sýr s hnědým povrchem a mini salámky, kdy tyto nám moc nechutnají.
Po 19.00 hodině se vracíme na Kačenu a začínáme balit. Holky dělají večeři z posledních našich potravin. Konkrétně máme k večeři vaječinu s bramborem a nakrájeným párkem. Jen pivo je nějaké divné. Je cítit rybinou, jelikož celou noc byly v ledničce naložené rybky, které přenesly své aroma na naše pivko. Po večeři hrajeme s 2 kostkami hru s názvem „Macháček“. Jdeme spát kolem 23.00 hodiny.
Den dvanáctý 19. 9. 2016 – návrat
Vstáváme v 7.00 hodin, jelikož v 8.00 hodin chceme jako první předat loď a co nejdříve vyjet směr domov. Opravdu 8.15 hodin proběhlo bezproblémové předání Kačeny a po posledním společném fotu :
odjíždíme směr Lídl v Briare, jelikož zde chceme nakoupit poslední drobnosti domů. Přesně v 9.15 hodin odjíždíme směr Bílovec a Ostrava. Cestou domů se střídá počasí. Chvíli na nás kouká sluníčko, pak prší a chvilku jedeme v mlze. Silnice ve Francii jsou skutečně lahůdkové. Horší je to v Německu, kde se v této době hodně pracuje na dálnicích. Přesně v 19.05 hodin jsme v Rozvadově. To znamená, že za 9.50 hodin jsme doma v Česku. V 00.15 hodin dne 20. 9. 2016 zastavujeme na tankovací čerpací stanici před Bílovcem a loučíme se. D+D a P+P pokračují směr Ostrava, my jedeme do Bílovce. V Bílovci jsme v 00.25 hodin. Po přeložení věcí do našeho auta se loučíme s Helčou a Vaškem se vydáváme přes Jistebník do Krmelína. Přesně 01.00 hodin odemykáme dveře od domova.
Závěr: protože jsme navštívili zemi vyvolenou vínu, nedá mi to,abych neukončil tento deník citátem z Othella, kdy Jago říká Cassiovi :“ Dobré víno je hodné, přítulné zvířátko, ale musí se to sním umět.“. No a my všichni jsme si to s ním opravdu užili a nejenom s ním.