karibik2015

Motto plavby : „ Za vše může Bóťa, aneb i opak může být pravdou“

Již po třetí od roku 2012 jsem se dobrovolně  ujal  písemně zaznamenávat  naše  dobrodružství, které neslo v roce 2015 cílový název  K A R I B I K . Proč právě Karibik? Protože v roce 2011 někteří z nás byli jachtařit v této lokalitě a do dnešních dnů o tomto neustále nadšeně hovoří, kdy Karibik je  považován samotnými jachtaři za vysokou školu jachtingu. A kdo v tomto roce byl přítomen v Karibiku? V těchto zápiscích budu, co se týče charakteristik mých kamarádů, strohý, jelikož jsem je již popsal v roce 2013 v zápiscích po řeckých ostrovech. Jediný nováček za Toníka Rajsiglů, byl Pavel Rašík.

V roce 2015 se plavby v Karibiku  (od 6.3. do 31.3.) zúčastnili:

Vašek Kameníček   kapitán - zvaný Hauz

Pavel Horálek  zvaný Barista, na této plavbě slyšící i na přezdívku Bystrouš

Dan Střelec geniální všeuměl a úžasný kuchař

Dušan  Sýkora  gentleman každým svým gestem

Petr  Botík zamilovaný snoubenec a neúnavný telefonista

Petr  Korčák  zvaný Guru

Pavel  Rašík empatický pozorovatel

Mirek    Levit – fotograf, publicista a autor deníku :

fšici :

Tohoto dobrodružství bych se osobně nikdy nemohl zúčastnit - nebýt všech mých kamarádů v čele s Vaškem. Konkrétní důvody dále raději rozvádět nebudu. Jen díky našemu kamarádství jsem se s nimi mohl podívat do míst, která pro mě byla vždy jen kouzelným slovem vyvolávajícím záplavu neskutečně barevných představ. Ještě jednou Vám všem, kamarádi, skládám svou poklonu a opravdu velké upřímné poděkování.

Co opravdu stojí za zaznamenání, je úžasná příprava Vaška a Dana na plavbu. Vše bylo do detailu připraveno, naplánováno a nic nebylo podceněno. Rovněž byl pro mě zážitek sledovat soustředění a preciznost Vaška v samotném  Karibiku. Opět nezklamal ani Dan. Svůj kulinářský um již natolik zdokonalil, že já, který jsem hodně mlsný, nemohu nic jiného, než chválit, chválit a zase chválit a britský kuchař Gordon Ramsey se může jít před uměním Dana bodnout.  A určitě velké uznání zaslouží i Dušan, který nám zajistil očkování proti možným problémům, které vždy hrozí při pobytu v těchto  končinách.

Pohodlně se usaďte, nalijte si skleničku něčeho dobrého, začtěte se do našeho příběhu a zkuste si na chvíli představit, jak dobře jsme se asi měli.

Něco málo o Karibiku: Historikové považují rok 1492 za datum, kdy začíná novověk. Důvodem je objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Zároveň v tomto roce Kryštof Kolumbus poprvé vplul do Karibského moře a tím byly pro Evropany objeveny Antily. Karibské ostrovy tvoří 4 000 km dlouhý oblouk, táhnoucí se od Kuby, která leží 145 km jižně od Key West na jižním konci Floridy, až po Trinidad, který je pouhých 11 km od pobřeží Venezuely. Na návětrné straně jsou ostrovy bičovány Atlantickým oceánem, chráněnější závětrná strana čelí mírnému Karibskému moři. Dnes ostrovy dělíme na Velké Antily neboli západní Karibik, kam patří Kuba, Kajmanské ostrovy, Jamajka, Dominikánská republika, Hispaniola, Portoriko, Panenské ostrovy a Haiti a na Malé Antily neboli východní Karibik.

Řetěz Malých Antil dělíme na Závětrné ostrovy a Návětrné ostrovy, promíchané Francouzskými Antilami, skupinou Návětrných ostrovů Nizozemských Antil (Saba, Sint Eustatius, Sint Maarten) a Trinidadem a Tobagem. Na východ od Návětrných ostrovů leží osamocený Barbados. Nizozemské Závětrné ostrovy neboli ABC (Aruba, Bonaire a Curacao) leží podél venezuelského pobřeží západně od Trinidadu.

1.  den 6. 3. 2015

Sraz celé skupiny byl domluven na 11.00 hodin u Dušana Sýkory ve Staré Bělé. Důvody byly hned dva. První důvod byl ten, že Dušanova manželka Daša výborně vaří a je přeci žádoucí využít možnosti se výborně najíst, druhý důvod byl ryze praktický.  Museli jsme do svých tašek rozdělit zavařené potraviny, které nakoupil, zpracoval a následně zavařil do plechovek Dan, protože do letadla jsme byli limitováni váhou 20 kg na jedno zavazadlo. Jako první jsem přijel k Dušanovi já, následně dorazil Bóťa. O pár minut později přibili i Vašek s Danem, které přivezl Vládík Minaříků. Jako poslední dorazil Pavel Rašíků se svou přítelkyní Pavlou. Po milém a bezprostředním přivítání a následném převážení  tašek přišel okamžik, na který jsme se všichni těšili. Ano, byl to Dašin oběd. Jako první se servírovala výborná zeleninová polévka. Následovaly kuřecí kousky à la Čína s bílou rýží. Jako přídavek po vydatné baště Daša podávala pečená kuřecí křidélka. Já si k této maně poručil ještě kyselé okurky. Takto připraveni na cestu jsme se mohli přesunout  na vlakové nádraží ve Svinově. V 13.22 hod nasedáme do vozu č. 5 vlaku Pendolino a fičíme směr Praha. V Olomouci přisedá náš Pavlík Horálek :

Po celkem 3 hodinách a 5 minutách jízdy vysedáme v Praze na hlavním nádraží. Zde nás čeká jak náš Toník Rajsiglů, tak také má mami s mým starším synem Jakubem. Má mami si pro nás připravila překvapení. Všem na cestu napekla makové a tvarohové buchty. Po rozloučení s mou mami a mým synem si nás Toník odváží metrem do Kobylis, kde si zajdeme před odletem do hospody s názvem Kobyla na pivko.  Zde máme sraz s posledním členem naší posádky, s Petrem Korčákem. Od Toníka v restauraci dostáváme každý osobní dárek. Musím popsat příhodu z vlaku. Stále ji mám před očima. Týká se Dana. V jednom momentě Dan úplně zkoprněl a na celý vagon hlasitě pronesl, spíše vykřikl ..“ Ááá do p.če..“ :

Všichni cestující ve vagonu zpozorněli a čekali, co bude následovat. No a nakonec Dan ze sebe vysoukal, že v lednici v Bílovci zapomněl nakoupené tvrdé sýry a salámy. Hned volal Láďovi Minaříkovi a začala organizace přepravy zapomenutých potravin. Naštěstí nějaká paní z Bílovce měla jet do Prahy a byla ochotna sýry a salámy přivést. Nicméně aby to bylo komplikovanější, vlak,  kterým cestovala, měl zpoždění a my jsme se museli již přesouvat na letiště. Co teď? Nakonec nám pomohl pražský známý od Dušana, který počkal na uvedenou ženu-zachránkyni na peronu vlakového nádraží, převzal od ní sýry a salámy a dovezl nám je až na letiště. Na letiště se dostáváme autobusem od hlavního nádraží v době kolem 19. hodiny. Odlet byl naplánován ve 21.20 hod. Letěli jsme leteckou společností Easy Jet. Nicméně opravdový vzlet z Ruzyně směr Paříž na letiště Charlese de Gaulla byl 22.40 hod. Přílet do Paříže byl dne 7. 3. 2015 v 00.25 hod. Po vyzvednutí bagáží se dvěma taxíky přesouváme do hotelu s názvem Premirére Classe. Za cestu  dlouhou 50 km jsme zaplatili celkem 180 éček. Samotné pokoje jsou velké asi jako kajuty na katamaránu, tedy hodně malé. Je to prostě určeno na jedno přespání a rychle pryč. Hotel je vzdušnou čarou 500 metrů od letiště Orly, ze  kterého odlétáme 7. 3. 2015 do Karibiku. Za přespání v hotelu i se snídání jsme zaplatili dalších 180 éček.

Poznámka: zápisky z prvního dne jsem musel rekonstruovat z paměťové stopy, protože Pavel Rašík ve snaze mi pomoci, mi tuto písemnou část z mého mobilu nešťastnou náhodnou smáznul, když chtěl mé poznámky převést z multimediální zprávy do Wordu.

2. den 7. 3. 2015

Vstáváme s Bóťou v 7.30 hod. Po opravdu skromné hotelové snídani za 4 éčka se přesouváme objednaným taxíkem v 8.30 hod na letiště Orly :

 Za ranní odvoz taxíkem jsme zaplatili 40 éček. Odlet do Karibiku je stanoven na 11.20 hod letadlem Boeing 747-400 Jumbo Jet. Letíme společností Corsair:

 Já mám sedadlo v řadě 21C. Vedle mě v prostřední uličce sedí Dan s Bóťou. Sedíme v první části letadla. Ostatní kluci jsou v střední části letadla. Mají sedadla v řadě 44 a Pavel Rašík sedí v řadě 45. Dojem z tohoto baráku je úžasný, je to šíleně velký kolos. Sedadla jsou zakotvena tak, že je nejprve trojka sedadel od okna, pak je chodbička, následují 4 sedadla uprostřed letadla, pak je opět chodbička a konečně další 3 sedadla k oknu. Bohužel se nám stala malá nehoda. Do letadla jsme si koupili whisky. Pavel Horálek netakticky zvedl jednu láhev whisky nad hlavu a v ten moment přiběhla jedna z letušek a onu whisky Pavlovi ihned odebrala s tím, že mu jí vrátí až po přistání. Naštěstí jsme měli ještě jednu láhev whisky, tak máme co pít během plánovaných 8 hodin a 40 minut. Už pomalu přestává platit věta "Za vše může Bóťa". Přesně v 11.55 hod jsme se odlepili od země a letíme konečně směr Karibik.

Bohužel ve 4. hodině letu jsme byli opět spatřeni personálem letadla, jak si rozléváme z druhé, v té době ještě naší láhve whisky. Po důrazné domluvě jsme i tuto naší poslední whisky byli nuceni vydat a bude nám navrácena až po přistání. Naletěli jsme z Paříže na ostrov Guadeloupe celkem 6.500 km. Přistáli jsme přesně v 19.25  hod evropského času, tzn. karibského času ve 14.25 hod v Point-á-Pitre. Hodinové čekání na zavazadla nám hraním na typický karibský hudební nástroj, kovový buben, zvaný Steel drum, zpříjemňuje dvojice ostrovních domorodců. Tento buben dokáže vyloudit až 10 různých tónů. Zmíněný nástroj vynalezl v této současné podobě v roce 1946 Ellie Manntte. V příletové letištní hale nás čeká černoška, která drží před sebou ceduli s nápisem Bienvenue HORALEK Corail Caraibes. S touto dámou odcházíme k vozidlu taxislužby, které nás za 40 éček odveze do maríny. V 16.00 hod poprvé vidíme náš katamarán: LAGOON 380. Bylo až dojemné pozorovat, s jakým nadšením všichni zatím jen pohledem hladili „náš“ katamarán, který bude po 3 týdny naším domovem. Náš „kaťas“ nese krásné dívčí jméno EUGENITE.

Došlo i rovnou k rozdělení 4 kajut, ve kterých budeme přespávat. Přední pravou kajutu obývají Pavel Rašík s Guruem. V levé přední jsem já s Bóťou.  Zadní pravou kajutu má Dušan s Danem. Levou zadní kajutu má přidělenou Pavel  Horálek s Vaškem. Po klasickém zabydlení, tj. naházení báglů do kajut, začíná první obhlídka katamaránu. Následně všichni krom Gurua odcházíme na první procházku kolem maríny. Než zajdeme nakoupit proviant na loď, zajdeme všichni na první karibské pivo do baru s názvem Pirát. Po pivu jdeme cela grupa na velký nákup, který nás stál celých 388 éček. Po donesení potravin na „kaťas“ se rozjíždí diskuze o absolvované cestě na Guadeloupe, takhle například dopadly po přeletu některé naše konzervy :

 Já šel spát v 21.00 hod místního času, tzn. ve 2.00 hod evropského času.

Guadeloupe: ostrov byl objeven v roce 1493 Kryštofem Kolumbem, který jej pojmenoval Santa Maria de Guadeloupe de Extermadura. Má rozlohu 1 372 km čtverečních a čítá přibližně 425 tisíc obyvatel. Ostrov má tvar motýla s pokřivenými křídly, ale ve skutečnosti to jsou dva oddělené ostrovy přitlačené k sobě seismickými silami a spojené mostem přes úžinou zvanou Slaná řeka. Západní křídlo má název Basse-Terre a východní křídlo nese název Grande-Terre. Od roku 1815 s konečnou platností patří ostrov Francii. Jen pro přesnost zaznamenávám, že jsme přistáli na letišti v městě Pointe-á-Pitre na východním křídle ostrova, tj. na  Grande-Terre.

3.den 8.3. 2015

Vstáváme všichni už v 6.00 hod, na snídani dojídáme makové a tvarohové buchty, které nám na cestu napekla má mami, a při tom koukáme na duhu (fotograficky zadokumentováno) :

Musím popsat noční příhodu s Bóťou. Bóťulka se večer lehce opil a pak na mě celou noc šahal v domnění, že jsem jeho nastávající Pavlínka. V 8.00 hod má přijít správce lodi  a předat nám „kaťas“. V 9.30 hod byla Vaškem přebrána loď. Dnes máme v plánu obeplout Guadeloupe a skončit v zátoce s názvem Deshaies. Přesně v 10.45 hod vyplouváme do karibského dobrodružství. Požádáme Neptuna o šťastnou plavbu a vítr do plachet, jinými slovy první sklenička whisky jde na Neptuna.

 Jak u předešlých plaveb, tak i nyní se po půl hodině plavby Bóťovi udělalo špatně. Asi má menší mořskou nemoc. Mezitím Dan k obědu navařil bramborovou polévku. Přesně v 17.30 hod spouštíme kotvu v zátoce Anse á la Bargue u městečka Marigot.

 Dnes jsme upluli 34,5 Nm za 7 hodin (pozn. průměrně plujeme 5 Nm za hodinu a jedna námořní míle se rovná 1.852 metrům). Do Deshaies nám ještě zbývá 13 Nm.

Opět nás pobavi  Bóťa. Jako nápojový důstojník, starajíc  se o naši nedehydrataci, nám namíchal karibský koktejl :

Vzhledem k tomu, že připravoval celkem 8 silných alkoholických drinků, povedlo se mu u našeho Pavlíka Horálka to, že mu nalil pouze džus bez karibského rumu. My ostatní jsme si stěžovali, že koktejl je hodně silný, jen Pavlík mlčel, až nakonec zjistil, kde je pravda. Konečně se mám opět potvrdilo naše motto z řecké plavby v roce 2013. "Za vše může Bóťa".

4.den 9.3. 2015

Vstáváme v 6.40 hod. Na snídani máme někdo kávičku, někdo čaj a Danovu melírovanou bábovku, kterou včera na lodi upekl (fotograficky zadokumentováno) :         

a výbornou domácí paštiku :

 kterou ještě před odletem vyrobil a zavařil do konzerv. Včera jsem se dozvěděl, že Pavel Horálek má nejen přezdívku Barista, ale i přezdívku Bystrouš. Protože zatím nejsme srovnáni s časovým posunem, chodíme brzo spát, tj. vždy kolem 21.00 hod. Proto jsme všichni vyspaní již před 6. hodinou ranní. Ráno jsme se vzbudili do zamračené oblohy, ale bylo jen otázkou času, než se obloha změnila na azuro.  Dnes máme naplánováno navštívit malý ostrůvek zvaný Ílet de Pigeon, kde se nachází mořská rezervace J. Cousteaua (1910-1997). Toto místo je jedním z deseti nejlepších míst pro potápění s viditelností až 30 metrů. Vyrážíme přesně v 8.20 hod. S lodí vyplouvá Dan pod dohledem Vaška. V 9.20 hod jsme na místě, uvázáni na bílé bójce. Bohužel bílá bójka znamená, že je určena jen pro místní. Naopak žlutá bójka znamená, že se lze k ní přivázat bez omezení, ale zde vůbec žádná taková žlutá bójka není. Jako naschvál v době, kdy kluci šli šnorchlovat (fotograficky zadokumentována skupina vorvaňů s bílými zadnicemi) :

 k nám připlula loď s turisty a vyhnali nás z bójky. Proto jsme vypluli k cíli naší dnešní plavby. Ve 12.30 hod jsme hodili kotvu v Deshaise po uplutí 15,5 Nm v rozlehlé zátoce Grande Anse. Dnes tady končíme, nikam už nepoplujeme. Dan opět upekl k odpolední kávě hnědou buchtu a na ní nakypal ovocný jogurt. V 16.00 hod poprvé vystupujeme z lodi na břeh. Šíleně nám prší, ale do 10 min je po dešti. Po prvotní prohlídce hlavní ulice končíme v baru s názvem Laurent :

 Většina z nás si objednává koktejl piňa colada, zbytek si objednalo mojito. Každý koktejl stál 10 éček :

 Šli jsme spát opět po 21. hodině. Službu u kotevního alarmu měl Pavel Horálek. Postupem noci se zvedl vítr a „kaťas“ se s námi začal hodně hýbat. Kolem 5.00 hod jsme byli už všichni vzhůru, protože ostatní lodě se začaly stahovat blíže ke břehu, aby je sílící vítr tak neohrožoval. My jsme na to taky museli reagovat a dlouho jsme hledali místo na spuštění kotvy. Nakonec se nám to díky Vaškovi, Pavlovi, Guruovi a Dušanovi podařilo v 6.45 hod, tj. více než po jedné hodině manévrování. Asi poprvé ze všech svých plaveb jsem měl skutečný strach, že situace nedopadne dobře a budeme mít velký průšvih. Důvodem, že se s námi „kaťas“ posouval, bylo i to, že jsme vysypali na dno málo řetězu s kotvou. Bylo to hodně stresující i proto, že v 5.00 hod ráno byla úplná tma. K tomu se přidalo šílené troubení a svícení ostatních lodí, které upozorňovaly druhá plavidla, že jsou nebezpečně blízko u jejich lodi. Bylo štěstí, že jsme byli na katamaránu, který je úžasný v okamžitém manévrování a poslouchá na slovo.  Uffff..,  to byla situace.

5.den 10.3.2015

Nikdo z nás se tu noc nevyspal, Pavel dokonce vůbec. Naším dnešním cílem je ostrov s názvem Antigua. Při včerejším večerním plánování další cesty bylo stanoveno, že vyplouvat budeme v 7.00 hod.

Jelikož se počasí rozhodlo nerespektovat náš plán, jsme nuceni čas našeho vyplutí korigovat. Čekáme na informaci od Pavla Burkerta, kterého jsme požádali, aby nám poslal info o předpovědi počasí na dnešní den. Nevíme tedy, zda se vydat na Antiguau a současně riskovat, že nás může počasí nemile překvapit. V 8.20 hod Vašek nastartoval  motory, Pavel a Dušan vytahují kotvu a vyrážíme směr Antigua. V 17.00 hod po 8 hodinách a 40 minutách plavby kotvíme na kotvu přímo 20 m od krásné pláže v zátoce zvané English Harbours.

Dnes jsme napluli celkem 44 Nm. Na večeři udělal Dan těstoviny s vepřovými kousky a zeleninovým salátem. Protože jsme v tento den toliko jen snídali, večeře se nám proto vypařila přímo před očima. Opravdu však musím ocenit, že zatím každé Danovo jídlo je úžasně chutné.

Antigua: s rozlohou 280 km čtverečních je Antigua největším ze Závětrných ostrovů. Kolumbus ostrov pojmenoval Santa Maria de la Antigua podle zázračné mariánské sochy v sevillské katedrále. Od roku 1981 je ostrov nezávislý na Velké Británii. Ostrov obývá více jak 60 tisíc obyvatel. Má svou vlastní měnu. Platí se zde východokaribskými dolary (XCD).

6.den 11.3.2015 

Vstávali jsme v 6.00 hod. Vašek s Pavlem se šli přihlásit na celnici a společně s nimi odjeli na dinghy Dušan s Pavlem na nákupy. Pokaždé, když  připlujeme  na nějaký ostrov, je naší povinností se přihlásit tamním úřadům. Jinými slovy, musíme zajít na celnici, která nás vždy zkasíruje. K tomuto je ještě nutné vyvěsit žlutou vlajku, která signalizuje, že se clíme a zároveň vyvěsit vlajku ostrova kde kotvíme, tedy pokud ostrov svou vlastní vlajku má.  Na „kaťasu“ jsme zůstali s Danem, Guru  a Bóťou. S Bóťou nám to nedalo a od „kaťasu“ jsme doplavali na soukromou pláž s krásnými palmami.

Zdrželi jsme se tam asi 15 minut, protože jsme byli domluveni s Vaškem, že až zavolá od celnice, my s „kaťasem“ připlujeme do maríny. Před 11. hodinou nám Vašek volá na mobil, ať nastartujeme „kaťas“ a mažeme za nimi do maríny. Po 15 minutách jsme uvázáni v maríně. Po tomto heroickém výkonu nás všechny Dušan pozval na kávu a karibské pivo.

Na oběd Dan rychle připravil čočkovou polévku, do níž nakrájel klobásky. Po obědě si Dan s Bóťou šli lehnout, my ostatní jsme se šli projít do přístavu. Při tomto korzu jsme zjistili, že existují i větší plavidla, které jsou soustředěna v  přístavu Falmouth Harbour.  Viděli jsme úžasné miliardářské „lodičky“ z Austrálie a Anglie, které z blízka nešly vůbec vyfotit. Na lodích byl pouze personál, který leštil, vysával a uklízel. Kde byli nějací turisté, mi není známo, jelikož trup všech lodí byl obrostlý korýši, škeblemi a řasami, tudíž tyto naleštěné úžasné kocábky nebyly dlouho na moři. Při návratu zpět do maríny zjišťujeme, že jsme vlastně v národním parku kontraadmirála  Nelsona (1758-1805):

 Vstup do Národního parku Nelson´s Dockyard  je zpoplatněn. Tento park je krásnou ukázkou nejzachovalejšího georgiánského námořního komplexu na světě. Pavel (Bystropuš) si všiml, že na RZ na vozidlech je nápis " Antigua je zemí vody a slunce". Ještě před příchodem na „kaťas“ jsme se stavili v přístavu na piňa coladu, rumpunch (sestává z 3 druhů rumu a trochu ovocné šťávy) a pivo. K večeru Pavel Horálek navrhl, že zajdeme do restaurace na večeři. Já s Bóťou jsme zůstali na lodi, protože jsme neměli hlad. Z vyprávění však vím, že kluci zakotvili v restauraci Trappas a objednali si nejen hambáč, ale i rybku a plody moře. V noci se na mě  Bóťa opět tlačil.

7.den 12.3.2015

Vstávali jsme před 7. hodinou. Dnes se pochlapil náš Bóťa a pro všechny udělal vaječinu, která se mu povedla. Po 8. hodině krom Dana s Guru odcházíme prozkoumat okolí maríny. Dostali jsme se na obranné hradby, resp. vojenského komplexu s názvem Shirley Heights (fotograficky bylo zadokumentováno) :

Asi po hodině se vracíme zpět na „kaťas“. Dnes máme v plánu se přesunout na jiného zálivu s názvem Jolly Harbours, který je vzdálen asi 12 až 13 Nm. Na oběd jsme měli upravenou gulášovou polévku a k tomu měli odporný místní měkký sladký toustový chléb. Před  obědem zašel Bóťa a oba Pavlové do přístavu s názvem Falmouth Harbour, který jsem navštívil předešlého dne a ve kterém jsem viděl ony úžasné naleštěné kocábky. Ve 13.00 hod šel Vašek a oba Pavlové  odhlásit náš „kaťas“ z maríny. Za pobyt v maríně jsme zaplatili 47 $. Vypluli jsme ve 13.45 hod. Plavba probíhala hodně klidně. Hned na začátku, poté co Dušan nahodil, se mu podařil zásek, ale stříbrná velká rybička se nám vyškubla a hurá mazala zpět na svobodu. Jen Guru již 2 krát ztratil pivo, které mu vypadlo z ruky přímo do moře. V 17.25 hod házíme kotvu do hloubky 1 metru a vypínáme motory. Dnes jsme tedy upluli necelých 15 Nm. Na večeři udělal opět úžasnou věc, vepřové kousky s rýží. Guru pochtíval pálivější omáčku, načež mu Dan přihrál hodně pálivou papriku. Bohužel Guru neseznal, že omáčka je pikantnější, a žádal další papričku, které se mu opět dostalo. I tak byl stále nespokojen. Myslím si však, že zítra bude trpět, ale určitě nám to nepřizná. Dan po večeři pouští opět Floydy a Honzu Spáleného (1942) s ASPM (Amatérské sdružení profesionálních hudebníků), kteří vždy znějí na našich plavbách. Vytváří to úžasnou atmosféru. Je to zajímavé, ale stále chodíme spát v 21.00 hod.

8.den 13.3. 2015

Vstáváme před 7. hodinou. K snídani máme domácí chleba, který večer upekl Dan (foto pořízeno) :

Na tuto dobrotu jsme čekali celý týden. Mě stačil k snídani pouze tento chléb a máslo. Ostatní si zakousli i sýr. Po snídani se odjeli Vašek s Danem a Pavlem na dinghy odhlásit se. Za odclení nás ostrované stáhli o 50 $ a 150 karibských dolarů. Poté všichni krom Gurua odjíždíme nadvakrát do maríny. Zde si objednáváme taxík, který nás povozí po ostrově. Vyjíždíme přesně v 11.30 a končíme z prohlídkou končíme v 15.30 hod. V této době si zajdeme na oběd u krásné bílé pláže v zálivu Lignum vitae Bay. Dušan s Pavlem Rašíkem  si objednali  kousky kozího  masa s rýží. Dan měl vepřové žebra přelité BBQ omáčkou a jedním bramborem ve slupce. My ostatní jsme měli filety z mořské ryby a hranolky. Za celý oběd jsme platili celkem 480 karibských doláčů (XCD). (Pozn.: 1 XCD = cca 10,-Kč). Za projížďku po ostrově  jsme platili po Vaškově smlouvání celkem 150 XCD. Poprvé v životě jsem viděl až neskutečně sněhobílý plážový písek.

Bez slunečních brýlí bylo skoro nemyslitelné chodit po ostrově, slunce mělo takovou sílu. Všude po ostrově bylo cítit skvělou atmosféru, kterou umocňovalo všudypřítomné reggae. Večer Dan uvařil na večeři hrstkovou polévku. Opět se mu jídlo povedlo. Před touto manou jel Dan s Dušanem v 18.00 hod na břeh, aby od taxikáře, který nás povozil po ostrově, zakoupili za 50 XCD tradiční karibský tabáček. Spát jdeme tradičně v 21.00 hod i proto, že druhý den nás čeká  plavba v délce 45 Nm na ostrov Nevis.

9.den 14.3.2015

Vstáváme všichni po 6. hodině, protože dle večerní dohody chceme vyplouvat v 7.00 hod k ostrovu Nevis. K snídani máme  melírovanou bábovku, kterou nám předešlý den upekl náš Daník. Skutečně vyplouváme 7.30 hod. Po vyplutí ze zátoky si za kormidlo sedá Pavel Rašík. Dušan společně se mnou a pak s Danem se snaží chytit nějakou rybku, ale stále jsme nechytili ani ťuk. V době, kdy se blížíme k Nevisu, zamotá se nám do levého motoru rybářské bójky svázané k sobě lany. Část bójek uvolnil Dan ještě na moři pomocí nože, kdy lano s bójkou odřízl, a zbytek lan s bójkou odstranil až Dušan po zakotvení. Následně Dušan vyloví velkou mušli s krásně roztomilou chobotničkou.

Naštěstí jsme v této době měli vypnuté motory, tak nedošlo k zamotání těchto lan do vrtule motoru. Pro bezpečné zakotvení jsme raději zapnuli jen pravý motor. V 16.30 hod házíme kotvu u  města Charlestown na ostrově Nevis po  uplutí 47 nm, z toho 41 Nm na plachty.

Při spouštění kotvy zjišťujeme, že když nejsou nastartované oba motory, nelze kotvu elektricky ovládat. Dan opět na večeři  vykouzlil hovězí gulášek s bramborovým knedlíkem. Všichni s toho byli hotoví. Už mě nebaví stále jej chválit, ale bohužel nemůžu jinak. Stále chodíme spát kolem 21. hodiny. Vzbudil jsem se kolem půlnoci a už jsem znovu nemohl usnout. Proto jsem šel ven z kajuty a snažil se usnout venku na „kaťasu“, což se mi na chvíli povedlo, ale asi ve 3.00 hod jsem zase zalezl zpět do kajuty za Bóťou.

Nevis: ostrov má rozlohu 93 km čtverečních. Nevis společně s ostrovem Saint Kitts (Sv.Kryštof) jsou součástí federace nezávislých ostrovů od roku 1983. Oba ostrovy od sebe dělí toliko 3 km úžina s přiléhavým  názvem The Narrows. Dříve se Nevisu  pro jeho obrovské plantážní rezidence a konání skvělých opulentních večírků říkalo „Královna Karibiku“.

10.den 15.3.2015

Vstáváme po 6. hodině. Po ranní hygieně se domlouváme, že vystoupíme na břeh a projdeme si ostrov, jelikož v průvodci se dočítáme, že Nevisané, kterých na ostrově žije asi 10 tisíc, patří k nejpohostinnějším v celé karibské oblasti. Bohužel brzy zjistíme a na vlastní kůži pocítíme, že tomu tak určitě není. V 8.40 hod  nastupujeme do dinhgy ve složení 2x Pavlík, Dušan, Guru a já. Vystoupili jsme na břeh po 10 minutách v přístavišti určené pro dinghy. Hned po uvázání dinghy k nám letí starý vypasený černoušek v červené košili s tím, že se nás ptá, zda se jdeme proclít. Odpovídáme mu, že ano, a myslíme si, že nám dá pokoj. Bohužel nás sleduje s ukazuje nám, kam přesně máme jít. I když je urputný, odcházíme pryč z přístaviště. Lehce se projdeme bočními uličkami, procházíme kolem metodistického kostela, kde je právě mše se zpěvem. Vracíme se zpět do centra města a zjišťujeme, že při  neděli jsou všechny obchody zavřené, tudíž Danův seznam potravin, které jsme měli koupit, je  nám k ničemu. Je to trošku problém, protože na „kaťasu“ není ani jedno jediné pivo. Když jsme zjistili, že nic nekoupíme, vracíme se k přístavu. Hned při vstupu se k nám žene malý starý černoušek s tím, že jsme nebyli na celnici a ukazuje nám, že za to nám hrozí vězení (zkříží obě zápěstí přes sebe). To nás lehce vyleká a jdeme tedy pomalým krokem za ním k celnici. Sám vejde do kanceláře celníka a po chvíli se vrátí s tím, že máme 5 minut počkat. Protože jsme s sebou krom Pavlíka Horálka neměli pasy, rozhodli jsme, že musíme něco podniknout. Zvítězil návrh Pavlíka Horálků. Zašli jsme za oním černouškem, který nás odchytil, když jsme šli zpět k dinghy, a rezolutně bez zaváhání jsme mu oznámili, že musíme zpět na loď pro naše pasy. On jen kývl hlavou s tím, že to bere na vědomí, a my všichni mazali bez otáčení k našemu gumáku.   Pavlík Horálek rychle nastartoval dinghy a uháněli jsme k našemu „kaťásku“. (Pro sebe si říkám, už nikdy NEVIS, ale ještě se během naší plavby u tohoto ostrova objevíme). Ihned po nalodění na „kaťas“, startujeme motory, vytahujeme kotvu a přesně 10.25 hod mizíme kolem ostrova Saint Kitts (sv.Kryštof) vstříc ostrovu Sint Eustatius.  Jedná se o ostrov, který je součástí Nizozemského království. V 15.30 hod se přivazujeme na bójku po uplutí 30 Nm v zátoce Oranje Baai (See Plan). Ostrov na mě nepůsobí moc přitažlivě. Sám jsem si ho pro sebe pojmenoval "ocelový ostrov". Všude kolem nás jsou tankery a pracovní lodě, hluk z naftových motorů neskončí ani v noci. Budu muset po dlouhé době použít špunty do uší.

Vašek, Dan, Pavlík a Dušan odjeli na dinghy se přihlásit celníkům, ale zjistili, že v neděli přihlášení lze vyřídit toliko do 13.00 hod. Proto se musíme přihlásit zítra ráno. Rovněž se pokusíme nakoupit došlé potraviny a i tekutiny, samozřejmě včetně piva. Uvažujeme, že si uděláme i treking do kráteru sopky. Dan večer udělal k večeři rýži s vepřovými kousky a zeleninový salát. Večer posedíme s Guruem a Bóťou a na kutě jdeme poprvé po 22 hodině. V noci nás vzbudí silný déšť, který trvá déle než půl hodiny.

Sint Eustatius: tento ostrov je spíše znám pod názvem Statia (Stejša). Ostrov je ve tvaru tykve, široký 3 km a 8 kilometrů dlouhý. Žije zde pouze 1600 ostrovanů. Asi nejzajímavějším pro turisty je vulkán The Quill.

11.den 16.3.2015

Vstáváme po 7 hodině. Kluci odjeli k celníkům a já s Bóťou a Pavlem Rašíkem jsme se v 8.30 hod vydali na menší trek, konkrétně jsme šli k vrcholu kráteru sopky s názvem The Guill. Od výstupu z dinghy až po samotný vrchol nám cesta trvala necelou hodinu a půl. Cestou na vrchol ve výšce 600 m n.m. jdeme deštným pralesem. Poprvé vidíme široce rozprostřené deskovité kořeny sloužící k ukotvení pralesních velikánů v mělké kamenité horské půdě. Po 20 minutách šíleně zmokneme, ale déšť je úžasně teplý. Před vrcholem se k nám přidává místní drůbež, kohout se slepicí, a doprovodí nás až na samotný vrchol. Zde jsem lehce zklamán, jelikož kráter je porostlý vegetací a dno sopky si můžeme jen domyslet :

Je pro nás překvapivé, že v deštném pralese vidíme nádherné barevné krabí poustevníčky v ulitách (foto pořízeno). Mezitím ostatní kluci krom Dana, který zůstal na lodi, vyřídí celnici (platíme celkem 25 doláčů) a nakoupí potřebné potraviny. Dalším překvapením pro nás na tomto ostrově bylo, že všichni prodejci v marketech byli Asiaté. A poslední postřeh k ostrovu: v době naší přítomnosti byly na ostrově billboardy, na kterých vyfocení politici žádali, aby ostrované šli k volbám. Každé vozidlo, které kolem nás projelo, mělo na voze vlajku ostrova. Ve 12.30 hod startujeme o odplouváme na ostrov St. Barthélemy, resp. St. Barts neboli ostrov sv. Bartoloměje. Po uplutí celkem 28 Nm házíme v 18.00 hod kotvu v zátoce u města Gustavia (město bylo pojmenováno na počest švédského krále Gustava III) :

V 18.15 hod zapadlo slunce do moře. Dan vaří k večeři těstoviny se sýrovou omáčkou (nivou) a s klobáskou ve spolupráci s Dušanem a Bóťulkou, kteří mu pomohli s krájením klobásky a cibulky. Jako obvykle jdu i tuto noc spát v 21.00 hod.

St. Barthélemy: (Svatý Bartoloměj) Mezi znalci přezdívaný Manhattan-Sur-Mer. Na ostrově bydlí pouze 6000 stálých obyvatel. Velikost ostrova je 21 čtverečních kilometrů. St. Barthélemy je ztělesněním francouzské karibské elegance a údajně je nejexkluzivnějším a nejdražším ostrovem v oblasti. Od roku 2007 je zámořským společenstvím Francie.

12. den 17.3.2015

Vstávám jako obvykle, tj. něco málo po 6. hodině. K snídani bude Danova opět výborná melírovaná bábovka ve tvaru krtkovy hroudy, kterou upekl včera, kdy část z nás byla na treku a zbytek na celnici a na nákupech. Po 7. hodině odjíždí na dinghy Vašek, Dan, Pavel a Dušan na celnici a celkový průzkum maríny, protože potřebujeme jak doplnit sladkou vodu do tanků (2x300 litrů),tak i dotankovat naftu (plné nádrže 2x 160 litrů nafty). Asi 40 minut po odjezdu kluků k nám připlouvá zaměstnanec maríny a dotazuje se nás, zda jsme se byli přiclít. Guru mu sděluje, že náš kapitán je právě na celnici. Černoušek si něco poznamenává a hlásí do vysílačky a poté odplouvá k dalším lodičkám na kontrolu. Dnes se Guruovi uvolnila dolní zubní protéza. Je na něm vidět, že jej to hodně bolí, ale statečně se s tím pere a před námi to nedává moc znát. Zobnul si prášky proti bolesti, ale velký účinek to prozatím nemá. Kluci se vrátili v 10.40 hod, kdy se přiclili s zároveň i na zítra už odclili. Zaplatili jsme celkem 47 éček. V 11.30 hod zvedáme kotvu a vyplouváme k maríně natankovat naftu. Natankovali jsme celkem 114 litrů nafty a 5 litrů benzínu do dinghy. Platili jsme celkem kartou 162 éček. Ve 12.30 hod jsme hodili kotvu blíže přístavu, přímo pod pěknou skálou. V 15.20 hod se kluci po druhé při této plavbě podívali pod vodu a lehce si zašnorchlovali , aniž by je kdokoliv vykázal jako při prvním potápění. Na palubě „kaťasu“ Vašek prohodí: „Bože já bych si dal panáka“. Prohlásil to v momentě, kdy jsme neměli na palubě ani kapku alkoholu. Pavel Rašík nám s ledovým klidem oznámí: „..ale já tady mám hruškovici“. Nejdříve navrhoval, že jí necháme vychladit, ale tento návrh neprošel a hned se začalo nalévat. Odpoledne se až na Dana a Dušana jdeme podívat do města. Vyrážíme něco málo před 17. hodinou. Projdeme krásným přístavem, kde se neznatelně houpají nádherně naleštěné a nasvícené jachty čekající na své bohaté majitele či bohaté turisty. Okem hodíme do výloh obchodů s hodinkami světových značek. Je pravdou co píší v průvodci. Město dýchá úžasnou atmosférou. Francouzská kultura tady ovlivňuje každý detail, od skromné bagety až po výšiny gurmánské kuchyně, od módních značek až po tradiční čepce calléche. My si ale zajdeme do přístavního baru jen na pivo. Než se dostaneme na loď, něco málo nakoupíme. Zejména ony francouzské bagety a dobrou whisky. Na večeři Dan vytvoří zatím nejpálivější pokrm skládající se z rýže zamíchané v masové směsi s olivami a středně pálivými papričkami. Pavel Rašík nezvyklý na kořeněná jídla měl s touto manou problém, ale hlad jej donutil pokračovat v jídle a nakonec si on přidal porci navíc. Večer si sedneme a pokračujeme v příjemném povídání, které je proloženo vyzkoušením karibského tabáčku, který jsme si koupili od taxikáře na Antigue :

 … Bóťa po tak kvalitním tabáčku se po každé větě šíleně rozesměje, že není k zastavení. Spát jdeme poprvé až ve 23.00 hod.

13.den 18.3.2015

Vstáváme před 7. hodinou. Po absolvování pobytu v kabelárně v 7.10 hod vytahujeme kotvu a vyplouváme směr St. Marten. Ještě se musím vrátit ke včerejšímu odpolednímu výletu po ostrově. Stala se mi nemilá věc. Pavlík, náš Barista mi po dobu naší plavby svěřil jeho zrcadlovku Nikon, abych zaznamenával na  obrázcích naší plavbu. Bohužel jsem si před přesunem na ostrov nezkontroloval stav baterie v Nikonu a v momentě, kdy jsem chtěl pořídit první snímek, mi zrcadlovka oznámila, že dnes fotit již  nebude, že nemá sílu ani zaostřit ani zmáčknout spoušť. Všiml jsem si, že i když jsou tady úžasné, dlouhé až bílé pláže, nikdo na nich není. Platí to u všech ostrovů, které jsme navštívili. V 11.40 hod jsme připluli do maríny s názvem Fort Luis po uplutí 26 Nm.

Za pobyt v maríně jsme zaplatili 59 éček na den. Po 14. hodině odcházíme na průzkum po ostrově. Naše první zastávka je samozřejmě místní restaurace. Zde si dáváme lokální speciality. Já jsem si dal krevety na různý způsob, včetně krevet na kokosu, a smažený banán. Jídlo bylo vynikající. Všichni jsme chrochtali blahem. (Toto jídlo s odstupem času hodnotím jako nejlepší, které jsme si objednali v karibských restauracích). Bylo však úžasné pozorovat všechny, kteří s sebou měli mobil. Důvod byl prostý. Mohli jsme se připojit přes wifi na net. Každý z nás hned začal lítat po internetu. Po obědě jdeme lehce na průzkum okolí. Pavlík Horálek koupí v jednom pěkném a příjemném obchůdku s oděvy krásná trička modré barvy pro svou Aličku a svou dceru Ditku (Pavlík se nám velmi hrdě pochlubil, že je nastávající dědeček.). Po příchodu na „kaťas“ Bóťa před 18. hodinou dolije do obou tanků celkem 600 litrů sladké vody. Na večeři Dan vykouzlí vaječné omelety s jogurtem a džemem. Pak sledujeme v dáli ohňostroj. Spát jdeme ve 22.00 hod.

St. Marten: Svatý Martin je při své rozloze 96 km čtverečních jedním z nejmenších ostrovů severního Karibiku. Přestože mezi částmi ostrova nejsou hraniční kontroly (jedná část ostrova je francouzská, druhá holandská) místní jsou na svou národní identitu hrdí. Zvláště nápadně je to o něco větší severní francouzské části. V roce 1998 oslavil ostrov 350. výročí dvojí národnosti.

14.den 19.3.2015

Vstáváme před 7. hodinou. Po ranní hygieně v maríně se na chvilku připneme na wifi a vyřídíme soukromou poštu. Dnes zůstáváme na sv. Martinu. Chceme si pronajmout místního řidiče s vozidlem, který by nás ukázal ostrov. Jsou zde krásné zátoky pro šnorchlování a ona úžasná přistávací dráha, která je přímo u pláže. Dnes jsme vyměnili obě plynové bomby do vařiče. Zaplatili jsme celkem 50 éček. Fakt je to mazec. V 10.00 hod si půjčujeme u maríny auto pro 8 osob za 93 $ na den a vyjíždíme  rodinným autem zn. Hyundai SantaFé bílé barvy, RZ: 5583 AAB, na ostrůvek s názvem Ilet Pinel. Dan tentokrát zůstal na „kaťasu“, aby zpracoval nějaké materiály potřebné pro svou práci. Z naší maríny  Ford Luis k ostrovu to bylo 15 minut jízdy. Auto řídil náš Bóťa, kterému jsme stále museli připomínat, že nevozí brambory, nýbrž reprezentanty ze střední Evropy. Za převoz na ostrov chtěl  převozník 10 éček za osobu. Po vystoupení z loďky, asi po 10 minutách plavby jsme všichni zkoprněli. Vstoupili jsme do jiného světa :

Krásná pláž, úžasný bar (včetně zabudovaných stolků přímo v moři) s míchanými nápoji, krásná barva moře s možností si lehce zašnorchlovat. To vše bylo podbarveno karibskou muzikou. V baru nás osloví anglicky chlapík a my pak zjistíme, že je to Pražák jistý Michal Průša, který žije v Karibiku už 5 let. Podniká zde v turismu. Má francouzskou manželku a nabídl nám, že kdybychom příště hledali ubytování, že nám jeho manželka pomůže sehnat apartmány, jelikož jich několik vlastní (vizitka s kontaktem na Michala P. je v mém držení). Po 14. hodině odjíždíme z ostrova a hledáme nějakou restauraci, kde se naobědváme. Asi po 10 minutách zastavujeme a jdeme do kreolské restaurace, která se nachází přímo u hlavní silnice. Zde si krom Gurua objednáváme pečené jehněčí  žebra za 9 éček a Guru nějakou rybku za 16 éček. Před odchodem se Pavel Rašík podepíše na stěnu hospůdky (fotograficky zaznamenáno) :

Po příjezdu do maríny se převlékneme, vezmeme s sebou i Dana a jedeme se podívat na proslavenou leteckou dráhu u pláže Maho Baai v holandské části ostrova. Máme štěstí, i když se rychle stmívalo, přijeli jsme před 18. hodinou a byli jsme svědkem dvou přistání tryskových letadel. Ony zázraky techniky nám přistávali cca 10 metrů nad hlavou. Byl to nepopsatelný zážitek. Něco úžasného a zároveň až děsivého. Stojíte na pláži a nad vaší hlavou vám přistává letadlo, na které si můžete málem sáhnout rukou. A do toho šílený hluk motorů přistávajícího letadla. Dokonce jedno tryskové letadlo před námi startovalo. Při tomto startu si Bóťa  stoupl asi 50-70 m za letadlo a když tryskáč pustil před startem forsáž, Bóťa ulítl z pláže rovnou do karibského moře. Po tomto zážitku klukům vyhládlo, tak si kousek od maríny zašli na lehkou večeři. Objednali si César salát s plody moře. Prý byl hodně dobře ochucený. Spát jsme šli kolem 22. hodiny.

15.den 20.3.2015

Dnes má narozeniny Pavlík Horálků. Vstáváme všichni pře 7. hodinou a odcházíme postupně do maríny provést osobní hygienu. Po ranní kávičce a buchtičce, kterou včera upekl Dan, odcházejí pánové krom mě a Dušana na nákupy, vrátit půjčený vůz, odclít se a zaplatit za pobyt v maríně. Za tento pobyt jsme zaplatili celkem 194 éček. Z této částky jen za vodu jsme zaplatili 60 éček, za kubík vody chtěli 25 éček!  Přesně v 10.45 hod se odvazujeme od mola a fičíme směr ostrov Saba. V 16.45 hod se přivazujeme na žlutou bójku po uplutí 31 Nm, kdy Pavel vypíná motory našeho „kaťasu“ v zátoce Wells Bay.

Když jsme chystali večeři, házeli jsme zbytky česneku do moře (konkrétně zbytek česneku házel do moře náš Bóťa). V tuto chvíli se u „kaťasu“ objevilo velké hejno rybek. Hned jsme nahodili prut s chlebem a ejhle, Pavlík Rašík s Dušanem vytáhli během 10 minut celkem 6 rybiček :

Vykuchat rybky byl úkol pro našeho primáře Vaška. Protože dnes večer Pavel oslavuje své narozeniny, grilujeme  jak mleté maso, tak i oněch 6 rádoby „tuňáčků“ :

K tomu máme zeleninový salát s výbornou zálivkou, kterou vytvořil náš Daník. Neodpustím si jednu vsuvku k tomuto dni. Ráno, když jsem se probudil, řekl jsem celé posádce, že pro dnešek padne naše prokletí z našich plaveb a konečně DNES chytíme ryby. No a mé proroctví se naplnilo. Od dalšího dne jsem byl vždy tázán, zda něco ještě chytíme, ale já již nikdy neměl stejný pocit jako dne 20.3.2015, proto jsem vždy zakroutil hlavou a prohlásil, že už nic nechytneme.

Saba: V průvodci se píše, že Saba vypadá jako na hladině plovoucí klobouček čarodějnice. Na ostrově žije asi 1500 obyvatel. Je zajímavostí, že v roce 1665 obsadil ostrov neblaze proslulý velšský korzár resp. flibustýr Henry Morgan (1635-1688), který během svého krátkého pobytu vypověděl všechny osadníky, kteří nemluvili anglicky. Flibustýři se od obyčejných pirátů lišili tím, že útočili výhradně na španělské lodi v oblasti Karibiku. No a není náhodou, že jeden z druhů pověstného jamajského rumu se jmenuje Captain Morgan.

16.den 21.3.2015

Dnes je první jarní den. Vstáváme opět před 7. hodinou. Zvedá se silný vítr a vlny skáčou na pobřeží ve více jak 1,5 metrové výšce, slunce se nemůže dostat ven z mraků. V noci Guruovi vypadla prý při čištění zubů i jeho horní zubní protéza. Teď mu zůstal v ústech jeho poslední a jediný zubní mohykán. Nelze pro velké vlny vystoupit na břeh a tak se rozhodujeme, že vyplujeme v 9.30 hod k ostrovu Kitt. Dnes jsme vytáhli i hlavní plachtu, resp. „velké prádlo“. V 17.50 hod kotvíme v maríně na Kittu v zátoce s názvem Basseterre Bay.

Dnes jsme upluli celkem 42 Nm.  Ihned po uvázání lodi odchází Vašek s Pavlem na celnici, kde nechávají 90 karibských dolarů. Na večer v době kolem 21. hodiny spustí bar, který je vzdálen od našeho „kaťasu“ 50 metrů, neskutečně hlučnou reprodukovanou muziku, která byla až neposlouchatelná, nemelodická, prostě hrozná. Hlasitost této hudby je tak vysoká jako při koncertech metalových skupin. Naše utrpení nemá konce až do 5.hodiny následujícího dne. Ráno jsme všichni jak praštění pytlem přes hlavu. A aby toho nebylo málo, jsme všichni hrozně poštípaní od komárů.

Saint Kitts (Svatý Kryštof): ostrov má rozlohu 176 km čtverečních. Indiány byl pojmenován jako Liamuiga, což v překladu znamená „úrodná země“. Hlavním městem ostrova je Basseterre. Ostrov má  tvar pulce. Ostrovanů tady žije 40000 obyvatel. Jezdí se zde vlevo. Jen pro připomenutí. Svatý Kryštof je patronem všem cestovatelů.

17.den 22.3.2015

Vlastně v tuto noc jsme vůbec nespali a vylézali jsme postupně z kajut po 7. hodině. Protože byl v noci takový hluk, měníme naše plány, nebudeme tady další noc a raději odpoledne přeplujeme  9 Nm na máš „oblíbený“ ostrov Nevis, kde nás chtěli posledně zavřít za to, že jsme se nepřiclili. V 9.20 hod si pronajímáme taxi za 375 XCD a jedeme na projížďku ostrova. Vidíme bývalou továrnu na výrobu cukrové třtiny. U vesnice s názvem Challengers si prohlížíme mys  Bloody Point (Krvavý mys), dějiště posledního střetu zdejších evropských osadníků s karibskými Indiány. U osady s názvem Old Road Town, která byla první britskou osadou na ostrově a po dobu 100 let i hlavním městem, vidíme pouze z okna taxi balvan s vyrytými indiánskými symboly mužské a ženské postavy (fotograficky zaznamenáno). Navštívíme krásné muzeum batiky, kde zároveň sídlí textilní dílna s názvem Caribelle Batik v nádherně upravených zahradách.

Vše je tady hrozně pohodové, barevné a voňavé. Nikdo nepospíchá, nikdo nás nehoní, ať spěcháme za dalšími památkami. Prohlížíme si neskutečně velký strom, když v tom k nám přijdou Amíci. Vašek s ledovým klidem anglicky před těmito Amíky prohlásí, že tento strom je z filmu Avatar. Když to Amíci uslyšeli, začal neskutečný šrumec a focení tohoto opravdu krásného stromu, který se nedal v celku nafotit pro svou velikost. Bylo velmi těžké zachovat vážnou tvář a stále pokyvovat hlavou, že tento strom je opravdu filmová hvězda :

Řidič taxi nás přivezl k úžasně obrovské pevnosti postavené v roce 1690 Brity, zvané Brimstone Hill (Fortress National Park) velkolepě, ale nepřesně přezdívané „karibský Gibraltar“, kdy vstupné do této pevnosti, která je na seznamu památek UNESCO je 10 $ :

V 13.50 hod vystupujeme z taxíku v maríně a jdeme do thajské restaurace s názvem Taiwan Tasty na oběd. Po obědě se rozprchneme nakoupit jak potraviny, tak i nějaké dárky pro naše blízké. Ceny všeho zboží jsou hodně vysoko. Důvod je jednoduchý. Na ostrov jsou v obrovských 12poschoďových cruisrech přiváženi Amíci. Po vystoupení z lodi se rozprchnou jak sarančata a kupují, co vidí. No a domácí prodejci si tak lehce přijdou k velmi pěkným penízkům. Ač oficiální měnou je karibský dolar, byli jsme nuceni platit US dolary. Přesně v 15.40 hod se odvazujeme od mola a odplouváme k ostrovu Nevis. V 17.50 hod se uvazujeme na bójku u ostrova Nevis po uplutí 10 Nm. Musím zaznamenat, že Guru má další zdravotní problém. Před 2 dny mu natekla pravá noha v kotníku. Začal silně kulhat, tak mu Vašek dal nějaké tablety na splasknutí kotníku a nohu mu zabandážoval a máznul krémem. Pozn. V maríně na sv.Martinu byla placená sprcha, v maríně na Kittu byla sprcha neplacená. Nicméně po upřesnění: na Kittu byly dvě sprchy. Jedna neměla kohoutek pro puštění vody, ve druhé sprše naopak kohoutek byl, ale nesvítilo světlo. Spát jdeme o něco později, po 22. hodině.

18.den 23.3.2015 

Vstáváme po 6. hodině, protože nás čeká plavba k ostrovu Monserrat, který je vzdálen od Nevisu více jak 30 majlí. V 7.00 hod tak opravdu činíme. Po 1,45 hod plavby se nám náš rybářský prut zachytává za rybářskou návnadu, prut se v ten moment prohne jak luk těsně před vypuštěním šípu. Vašek chytne prut a volá po nás, ať mu ihned někdo z nás podá nůž. Dan je nejrychlejší, ale nakonec není nůž  potřeba, jelikož rybáři, kteří byli právě u návnady ve své loďce, náš vlasec s návnadou uvolňují a my můžeme bez ztráty kytičky plout dál směr Monserrat.  Míjíme po půli plavby malinký ostrov s názvem Little Redonda :

V 15.40 hod se po uplutí 40 Nm se uvazujeme na bójku. Hned po vypnutí motorů vyrážejí Vašek, Dan, Pavel Rašík a Dušan na ostrov. Šli nás přihlásit na celnici a zároveň i nakoupit. Po jejich odjezdu na dinhgy asi za půl hodiny k nim připlouvá na malé kocábce místní a vykazuje nás z bójky s tím, že je jeho. Proto startujeme „kaťas“ a odplouváme cca 100 metrů, kde házíme kotvu. Kluci se vracejí až po 18. hodině přihlášení a i s nákupem. Dan na večeři udělá výborné rizoto a zeleninový salát, dá si pozor, aby  rizoto nebylo pálivé, jelikož Pavel Rašík je na pálivé citlivka. Ostatní dostaneme na stůl skleničku s čilli a každý si můžeme dochutit svoje rizoto dle libosti, čehož hojně využijeme. Nicméně síla pálivosti je však ohromná, což ihned poznává náš Bóťa, který na ničem nikdy nešetří a nešetřil ani tentokrát a pěkně si spálil svou pusinku. Jdeme spát po 22. hodině.

Montserrat: ostrov byl objevem Kryštofem Kolumbem v roce 1493. Rozlohu má 102 km čtverečních. Montserrat je zámořským územím Velké Británie. Jeho hlavní město s názvem Plymouth muselo být opuštěno kvůli katastrofální erupcí sopky Soufriére (18.7.1995). Před touto katastrofou obývalo ostrov cca 70 tisíc obyvatel. V současné době žije na ostrově jen 5500 obyvatel. Oficiální měnou je zde východokaribský dolar.

19.den 24.3.2015

Vstáváme před 7. hodinou. Bóťa se dá do přípravy snídaně a za mé pomoci připravuje vaječinku z 23 vajec :

Po 9. hodině krom Dana, Vaška a Guru odjíždíme na ostrov, kde si po smlouvání o ceně najmeme velmi vypaseného bobíka, který nás za 200 XCD proveze po ostrově :

Ještě než akceptujeme jeho cenu, smlouváme jak s ním, tak s dalšími příležitostnými taxikáři. Cena 200 XCD se nám zdá vysoká, tak jdeme za dalšími. Oni nám nabídnou ještě vyšší cenu za prohlídku ostrova. Proto si to jdeme rozmyslet do jediného otevřeného baru na pobřeží. Majitel baru, než aby nás sám obsloužil, pošle za námi mladého bobíka v zelených gumácích, který nám podává 5 piv, ale nemůže najít otvírák. Dokonce majitel je tak líný, že peníze za piva mu Bóťka musí přinést přímo do ruky. Jedno pivo zn. Carib stálo 5 XCD. Vidíme ze začátku krásně zelenou krajinu, které se pomalu mění v černou neobydlenou zem. Nakonec přijíždíme k sopce Soufriére, která v roce 1995 vybuchla a erupce pohřbila hlavní město Plymouth vrstvou bahna více než 1 m silnou.

 Letiště a přístav byly zničeny, jižní polovina ostrova se stala neobyvatelnou a z původních 70 tisíc obyvatel zbylo na ostrově k dnešnímu dni toliko 5500 lidí. V době výbuchu však město, které bylo pohřbeno lávou, plyny a kamením bylo již vystěhováno. Zahynulo „pouze“ 19 lidí. Vidíme krásné, ale opuštěné domy, které po 20 letech jsou ale již zchátralé. Působí to na nás hodně smutně :

V 70. letech 20. století se stal ostrov oblíbenou destinací světových hudebníků a zpěváků. Dozvídáme se od našeho bobíka, že zde měl své nahrávací studio Phil Collins (britská hudební skupina Genesis). V okolí sopky cítíme silný zápach síry. Po 2 hodinách nás bobík vysazuje u pobřeží. V tento den se společně fotíme v moři a pořizujeme společné foto s kávičkou v ruce, připomínaje si Vančurův román "Rozmarné léto", u nás spíše rozmarné jaro v Karibiku :

Vzhledem k tomu, že Monserrat je poslední ostrov, kde se platí karibskými dolary, odjeli Dušan s Pavlem Rašíkem utratit všechny karibské dolary za potraviny a piva. Guru s Bóťou jeli s nimi a pak zůstali v baru, kde popíjeli pivo. Kluci se z nákupu a z baru vracejí na dinghy po 19.30. Nakoupili potraviny a zbyly jim poslední 3 karibské dolary. K večeři si uděláme studenou mísu, která se skládá z nakrájené klobásy, síra, oliv, dipů a bagety. Já jdu spát po 22. hodině. Před tím musím zaznamenat, že v tento den jsme poprvé viděli zapadat slunce do Atlantiku. V momentě, než slunce navždy v tento den zmizelo, proběhl zelený záblesk a slunce bylo fuč. Po 23. hodině se budím a nemohu spát. Proto si beru polštář a modrou přikrývku z letadla a jdu si lehnout na palubu. Po půlnoci začne houkat kotevní alarm. Všichni jdeme zkontrolovat, zda se „kaťas“ neposouvá a nehrozí nám nějaké nebezpečí. Vypadá to, že se hýbeme, ale ne na útesy či ke břehu, ale spíše na moře. V salonu zůstává Pavel Rašík. Jsme ve střehu, kdy hlídáme jak pevninu a útesy, tak i jachty kolem nás. Nakonec usínám ve 4 ráno.

20.den  25.3.2015

Přesně v 6.20 je vytahujeme kotvu a my vyplouváme směr k ostrovu Guadeloupe, kdy nás čeká přibližně 50 Nm. Plujeme bez motoru rychlostí cca 5,5 a dokonce až 7,5 uzlů. Pozn.: při přiclení na Monserratu na celnici jsme museli krom taxi 35 XCD navíc zaplatit za přihlášení se po pracovní době dalších 100 XCD.  Při plavbě na Guadeloupe jsou úžasné vlny a vítr nám fouká z boku do plachet. Vašek mi na hodinu pustí ke kormidlu a za jeho nenápadného dohledu poprvé  kormidluji „kaťas“ bez motoru, pouze na plachty. Asi v polovině plavby vidíme vedle nás na pravoboku dva velké delfíny, ale k našemu „kaťasu“ nesměřují. Ve 14.50 hod sypeme kotvu v zátoce s názvem Pigeon Island Anchorage na ostrově Guadeloupe po uplutí 50 Nm. Samotný závěr plavby měl na starost Dušan, který bravurně zakotvil „kaťas“, tam kde jsme ho chtěli mít. Na pozdní oběd udělal Dan  čočkovou polévku, bohužel v polévce jsme našli všech nás osm toliko do 20 plodů čočky. Oběd se podával v 16.20 hod. Před 18. hodinou odjíždíme ve složení Guru, Vašek, Dan, Dušan a já na pláž do baru, aby jsme se mohli připojit na wifi. Dan si musel vyřídit pracovní povinnosti. My ostatní  jsme toho využili, abychom se dostali na net. Jen Guru měl zájem toliko ochutnávat místní pivo. Když jsme po 1,5 hod jeli zpátky na „kaťas“, Guru s námi nejel s tím, že si počká na druhou skupinu, která chtěla jen na pláž po nás. Dopadlo to tak, že nikdo nechtěl  již na pláž na pivo. Nicméně se muselo zajet pro Gurua. Tohoto úkolu se tedy ujal Bóťa a Pavel Rašík. Dan k večeři uklohnil výborné těstoviny do kterých zamíchal zeleninu a zavařené vepřové maso. Potom začal výborný večírek, kterého se nezúčastnil Guru, který se před tím lehce unavil, tak šel do kajuty přemýšlet. Náš Barista se převlékl do "Vilíka" (jedná se pruhovaný modrobílý trikot na spaní, který dostal Pavel od Toníka) a po 23. hodině  šel spinkat, no a my zbylí jsme šli do kajut před druhou hodinou ranní.   

21.den  26.3.2015

I po tak úžasném večírku vstáváme všichni krom Bóťi před 7. hodinou. Kotvu zvedáme přesně v 7.40 hod a plujeme k malým ostrůvkům s názvem Les Saintes (tyto ostrovy patří k souostroví Guadeloupe). Ve 13.00 hod se vážeme na bójku po uplutí 25 Nm v zátoce Ansemire. První dojem z tohoto ostrova je úžasný :

Aniž bych vystoupil na břeh, cítím z tohoto místa pozitivní energii. Do jedné hodiny od přivázání se na bójku Dan vytvoří výborný oběd. Bramborové hroudy s hovězím masem a výbornou omáčkou  červené barvy (foto pořízeno). Po obědě si jdeme jako jeden muž všichni lehnout. Na palubu se slízáme od 16.00 hod. Plánujeme, že všichni vystoupíme na břeh u osady Le Bourg na ostrově Terre-de-Haut. Velmi dobrý pocit z ostrova mají kluci, kteří tady už byli v roce 2011. Konkrétně tady již byl Vašek, Dan, Pavel Horálek a Dušan. Zamykáme „kaťas“ a všichni na dvakrát odjíždíme v 17.00 hod na pevninu. Lehce projdeme pár obchůdků a cíleně směřujeme do baru s názvem Coconuts bar na který neustále vzpomínali kluci, když se hovořilo o Karibiku :

Zde rozjíždíme velký koktejlový večírek. Pijeme koktejly  Mai Tai, banánové daiquiri, ananasové daiquiri a piňa coladu. V baru hraje skvělé reggae a tak začneme tančit. Přidává se k nám francouzská grupa děvčat. V jeden moment se v baru objevuje krásně vysoká dívčina. Všichni na ní zíráme, byla opravdu moc hezká, měla úžasně dlouhé nohy. Vaškovi to nedá a přes barmana, který je údajně dívčin bratranec, jí požádá, aby se s ním vyfotila. Bez sebemenšího problému vyhověla (fotograficky zadokumentováno).

Zjišťujeme, že ona krasavice byla zvolena Miss Guadeloupe, ale z kterého roku jsem nezjistil. Cestu k molu a na „kaťas“ si pozorný čtenář dokáže představit, netřeba popisovat. Musím zmínit jednu příhodu s koktejly. Objednal jsem si banánové daiquiri a dal všem ochutnat. Bylo hodně husté, téměř se brčkem nedalo pít. Bóťa gurmán a gurmet v jedné osobě chtěl také toto pití. Zeptal se mne, jak se nápoj jmenuje. Mě nenapadlo nic lepšího než si vymyslet název, který mě v ten moment cinknul v hlavě a já Bóťovi prozradil, že tento úžasný koktejl má název "Banana Tů". Bóťka se tedy vydal k barmance objednat si ono pití. Servírka po jeho objednávce vyvalila očiska. Nicméně Bóťka trval na svém a chtěl koktejl s názvem Banana Tů :

Jelikož ovládá ruční i nožní esperanto, za chvíli si přinesl své banánové  daiquiri Banana Tů. Asi po hodině od této mikro události po mě Pavel Rašík pochtívá název mého koktejlu. Opět neváhám a prozrazuji, že koktejl se jmenuje "Banana Tů". Pavlík odkráčí k barovému pultu a poroučí si tuto specialitu. Barmanka po vyslovení tohoto názvu koktejlu už vyprskne smíchy a málem upadne pod barový pult. Až nyní Pavel prohlédne a hází na mě blesky v očích. V momentě kdy Pavel čeká na svůj B2,přijde k baru Václav a začne hovor s barmankou. Protože je galantní a po představení se této milé holčině políbí ručku, ona ani chvilku neváhá a na účet podniku nám dává jednu láhev tamního alkoholu o obsahu 0,7 litru s názvem Rhum Bologne. Zábava se rozjíždí ve velkém, ale po 22. hodině nám barman ukazuje, že zavírá. Pro nás to bylo štěstí, protože kdybychom si dali o koktejl víc, nevím, jak by jsme zvládli dojít jak na molo k dinghy, tak i samotný přesun gumákem ke „kaťasu“, protože jsme nemohli nejen pro tmu, ale především po koktejlech, najít správný „kaťas“. Kde byl Guru, když jsme mi všichni byli v baru, nevím.

Pozn. Po prvním týdnu plavby jsme začali řešit ztrácející se alkohol, zejména se to týkalo piva. Začalo to být tak neúnosné, že jsme si stanovili přesný počet piv, které můžeme denně vypít. Bohužel i tak se piva hlavně přes noc ztrácela dál. Všichni jsme věděli, kdo  nám naše piva popíjí, ale jemu to bylo stejně jedno i přes to, že byl na to důrazně upozorněn. Přes den, aby se dostal k našemu pivo (své už vypil) požadoval, pokud měl něco udělat, jako protislužbu, plechovku piva od toho, kdo jej požádal, aby něco vykonal.

Po vstupu na „kaťas“ je hromadná noční koupačka. Dan  s Pavlem Horálkem překonávají i díky drinkům strach z nočního moře a skákají do vody. Lituji ostatní posádky na vedlejších plavidlech neboť takový hluk, křik, virvál a halas jsem sám dlouho nezažil.

Poznámka:  Dušan a Dan při čekání na dinghy si lehají na molu s tím, že tam přespí, že už nikam nejdou (foto pořízeno  Pavlem Rašíkem) :

Les Saintes: jedná se o skupinku malých ostrůvků 11 km jižně od Basse-Terre. Pouze dva ostrovy  vulkanického původu jsou obydlené. Méně navštěvovaný se jmenuje Terre-de-Bas. Druhý ostrov nese název Terre-de-Haut. Tento ostrov je centrem turistického ruchu.

22.den 27.3.2015 

Vstávám pře 7. hodinou. I ostatní  loudavě vstávají. Některé bolí po včerejším mejdlu hlava, ale ranní koupelí a pobytem v kabelárně  se nastartují a jsou v pohodě. Probíráme včerejší večer a shodujeme se, že neměl chybu. Pavel Horálek, Pavel Rašík, Bóťa a já v 8.30 hod vyrážíme pěšky k Napoleonově pevnosti. Asi po 30 minutách strmého výstupu platíme vstupné 5 éček.  Procházíme hradby a užíváme si nádherného výhledu po okolí :

Prohlédneme si i expozice uvnitř pevnosti, kde je muzeum místní historie i s oddělením vyhrazeným pro bitvu u Les Saintes v roce 1782 mezi Francií a Británií (námořní bitvu vyhrálo britské královské námořnictvo). V 10.20 hod jsme už zpět ve městě a jdeme na snídani. Mezi tím potkáváme zbytek posádky, která se právě vracela ze snídaně. Na jejich radu jdeme tam, kde posnídali oni. Dáváme si všichni vaječnou omeletu s vaječinou, šunkou a sýrem. K tomu byly 4 opečené tousty s čerstvou ovocnou šťávou a na výběr byla káva, čaj nebo čokoláda. Snídaně nás stojí za jednoho 10 éček. Cestou na „kaťas“ kupujeme balené vody a já ananas. Chci zjistit, jaká je skutečná chuť tohoto ovoce, které se tady pěstuje. V 11.50 hod se odvazujeme od bójky a po 10 minutách zastavujeme a jdeme si zašnorchlovat. Přesně ve 12.40 hod vyrážíme skutečně na Guadeloupe, kdy náš „kaťas“ musí v dnešní den být ve svém domovském přístavu, i když k předání plavidla dojde až zítra, tj. v sobotu. Chci zaznamenat dnešní nepochopitelné a nebezpečné jednání Gurua. Při šnorchlovačce aniž by někomu něco řekl, uvolnil jeden konec lana, se kterým jsme byli připoutáni k bójce. Neměli jsme v tuto dobu nastartovány motory a „kaťas“ se začal díky mořskému proudění nebezpečně blízko otáčet ke druhému „kaťasu“, který byl uvázán na bójce. Vašek rychle nastartoval motory a nebezpečnou situaci vymanévroval. Když jsme po Guruovi chtěli vysvětlení, nedokázal odpovědět. V 17.20 hod kotvíme v maríně na Guadeloupe po uplutí 25 Nm :

Kromě ulomené plastové páčky od venkovní sprchy, ulomeného háčku a zlomeného vesla z plastu u dinghy nám během plavby nevznikl žádný karambol. Celkem jsme napluli 464 Nm. Po uvázání na vazáky v maríně si všichni sedneme v kokpitu, nalijeme panáka poslední whisky JB a ťukneme si na šťastný návrat. Dan začíná dělat večeři. Měsíc je přímo nad našimi hlavami (90 stupňů) a dorůstá, což v Evropě neuvidíme. Po večeři odcházíme do baru s názvem Pirát (v tomto baru jsme byli i první den na Guadeloupe). Dáme si každý po 2,3 pivech a jen čučíme a mlčíme. Opravdu čučíme s otevřenou pusou na korzující černošky i míšenky, které mají úžasně vypouklé zadečky. No po 3 týdnech plavby v pánské společnosti se není čemu divit. Asi po hodině a půl nic nedělání zaplatíme a odcházíme na „kaťas“. Zde na nás čeká překvapení. Dan otevře zavařenou plechovku a začne rozlévat slivovici. Spát jdeme po 23 hodině.

23.den 28.3.2015

Všichni vstáváme po 6. hodině. Dnes poprvé někteří z nás použijí toaletu na „kaťasu“ poprvé za celou dobu pobytu na moři. Pěkný zážitek mám s Pavlem Horálkem. Když šel Pavel na toaletu, nejdříve si tělovým sprejem zn. Adidas navoněl toaletu a pak šel na věc. K snídani Dan udělá vaječinu s bramborovými knedlíky a Pavel Rašík mezi tím dojde do pekařství pro čerstvé bagety. Po 8. hodině přichází pracovník agentury, který s námi zajede načerpat naftu. Natankovali jsme celkem 100 litrů nafty na 122 éček. Předání „kaťasu“ proběhne bez potíží, za 15 minut je plavidlo předáno. V 10.00 hod odjíždíme taxi do hotelu s názvem Caraibes hotel za 30 éček. Za ubytování dáváme každý 35 éček. Já s Bóťou máme pokoj č. 208 v prvním patře. V 15.00 hod se rozhodujeme a ve složení Vašek, Pavel Horálek, Bóťa, Guru a já si objednáváme taxi, které nás odveze do „hlavního města“ Point-á-Pitre a vyklopí nás u náměstí Place de la Victorie . Za taxi platíme 35 éček. Procházíme centrum starého města s názvem La Darse. Kupujeme malé drobnosti domů. Dostáváme se na krytou tržnici s názvem Marché Couvert :

V bludišti stánků je nashromážděna spousta druhů ovoce a zeleniny, domácího alkoholu, sáčky s mletým kořením a trsy vanilkových lusků. Trh ovládají upovídané prodavačky, které se hihňají a dohadují v nesrozumitelné kreolštině rychlé jako kulomet. Taky i nás si vyhlédne, vlastně především Vaška, jedna Kreolka ve věku cca 20 až 40 let, okamžitě si nás bere bokem od ostatních  prodávajících a snaží se nám prodat od domácího alkoholu až po koření vše, co leží na pultech. Nabízí nám k ochutnání domácí kořalku, která prý bude okamžitě po požití působit na naše mužství. Zvýrazní to tím, že Bóťovi a  Vaškovi bez nějakého upozornění šáhne na jejich moudí. Oba jsou tak překvapení, že se jen přiblble usmívali a následně rozřechtali, když si všimli, že mi ostatní je sledujeme. Jediný Bóťa si onen zázračný lektvar kupuje za 8 éček. A zároveň se s touto milou obchodnictví nechá mnou vyfotit. Procházíme kolem kostela s názvem Cathédrale St. Pierre et St. Paul, kde právě probíhá bohoslužba. Večer si zajdeme do fast foodu na kuře, rybku a Vašek  s Bóťou na koňský karbanátek :

Po 20. hodině se vracíme na hotel. Kdy do taxi nasedám já, Guru a Vašek, protože taxikář nechce vzít do vozidla víc jak tři pasažéry. Platíme za cestu zpět 20 éček za tři osoby. Jako druhou várku bere taxikář  Bóťu s Pavlem Horálkem, kdy kluci rovněž platí 20 éček. Prostě Karibik nás chce opravdu obrat o všechny naše úspory. Usínám po 22. hodině.

24.den  29.3.2015

Dnes vstáváme poprvé kolem 8. hodiny.  Já s Vaškem si zajdeme na recepci do automatu na kafe za 1 éčko, musím říci, že bylo dobré. Pak jdeme na pokoji za Danem a Dušanem, kde si dáváme poslední kapky zavařené slivovice. V 11.00 hodin musíme vyklidit pokoje, tak před tím, ještě přebalujeme bágly, aby se nám dárky ve skle nerozbily. Před opuštěním hotelu, jdu koupit poslední pozornosti domů. Před 11. hodinou opouštíme pokoje a jdeme na oběd do restaurace, kde jsme byli včera. Před tím si s řidičem taxi domlouváme přesun taxálem na letiště. Přijede pro nás v 16.30 hod. Po obědě jdeme na pláž u moře kde nalézáme bar  ve kterém si dáme asi naší poslední piňa coladu v Karibiku :

Sedíme ve stínu, fouká na nás lehce příjemný vítr a my koukáme na moře, chvíli pospáváme a každý po svém přemítá o tom, co vše na plavbě zažil. Taxikář nás odveze na letiště za 65 éček. Odbavení proběhne velmi rychle a elegantně. Všichni sedíme v řadě 58 a 59. Já mám číslo 59D. V 19.00 hodin je plánován start. Start byl přesně v 19.13 hod  a přistání na Orly bylo ve 03.04 hod, tedy místního času v 9.04 hod dne 30.3.2015. Dlouho čekáme na naše zavazadla, než je pustí na běžící pás. Pak začíná nekonečné čekání na náš let do Prahy, který má vzlétnout v 18.30 hod. Různě všichni chodíme po terminále, posedáváme a snažíme se usnout nebo se jinak zabavit. Je to skutečně úmorné být na letišti od 9 hod a čekat na další spoj až do 18.30 hod, kdy letecká společnost Transavia letem TO 3566 nás konečně přepraví na Ruzyň. Po 18. hodině nás pouštějí do letadla Boeing 737-800. Já mám sedadlo v řadě 20B. Sedím vedle Bóti, který konečně bude sedět u okna. Při osobní kontrole (rám) došlo k velmi nepříjemné situaci. Guru dostal od Vaška na přibalení do svého velkého zavazadla toaletku, ve které byly i velmi drahé nože. Bohužel Guru si v letištní hale koupil nějaký alkohol, a tudíž přesáhl limit váhy svého zavazadla tj. 15kg, které bude v zavazadlovém prostoru. Vyřešil to po svém. Vytáhl Vaškovu toaletku a dal ji Bóťovi ať si jí vezme do svého příručního zavazadla. Prostě jednal podle hesla „Já nebudu mít problémy, ať je má někdo jiný.“ Bóťa naivně, aniž by se přesvědčil, co si bere do batohu, šoupl toaletku do svého batohu, který si nesl na palubu letadla. Kontrola dopadla katastrofálně. Většina věcí včetně 2 nožů a manikúry skončila v koši u kontroly. Vlastně to dopadlo jako vždy, když jsme si dělali legraci: "Za všechno může Bóťa". Překvapilo mě, že Guru na to vůbec nereagoval, jako kdyby se ho to vůbec netýkalo. Vždyť to našli u Bóti, tak co?  

Přesně v 18.50 hod   startujeme směr Praha Ruzyně. Přistáváme přesně ve 20.08 hod. Po vyzvednutí bagáže z pohyblivého pásu Václav zjišťuje, že se mu rozbila jediná skleněná láhev domácího kreolského alkoholu, kterou měl ve svém báglu. Když se daří, tak se daří. Přesně ve 21.15 hod odjíždíme díky Vládíkovi Minaříkovi, který pro nás přijel bílým 9 ti místním Oplem, směr Olomouc, Bílovec a Ostrava. Vládík opět nezklamal a po vřelém přivítání máme každý v autě připravené plzeňské pivo v plechu a malý polštářek. V 00.40 hod dne  31.3.2015 se s námi v Olomouci loučí Pavel Horálek. Před tím si na 26. km na dálnici dáme krom Bóťi hovězí gulášek s 5  knedlíky. Škoda že guláš nebyl teplejší. V 01.15 hod se loučíme s Danem a o 10 minut později s Vaškem. Vládík pak jede do St. Bělé, kde končí Dušan, Pavel Rašík pro kterého si jede Pavlínka z Orlové. Já odemykám dveře v Krmelíně ve 02.00 hod. Jako poslední končí toto dobrodružství v Porubě Bóťa.

A co napsat závěrem?

Shakespeare v Hamletovi napsal: “Starost a bída přátelství se vzpouzí, přátele poznáš opravdu až v nouzi“ a Timon Aténský říká opět prostřednictvím Shakespeara: „K čemu bychom potřebovali přátele, kdybychom je nikdy nepotřebovali?“

Ještě jednou díky, kluci.